O stýskání?

článek je spíš o tom, jak prožívala školu v přírodě autorka v 50. letech......Umím si představit, že to tehdy bývalo pojato vojenským stylem, měsíc je určitě dost dlouho a do léčeben se dnes již jezdí v doprovodu rodičů, pokud chtějí.
Ale apelovat na to, aby byly ŠvP zrušeny, protože já jsem to nesla těžce a styděla jsem se to říct, je hodně přehnané.
Dnes je přece tolik možností a myslím, že se jezdí max na 2 týdny (naše škola jen na 5 dní). U nás nikdo netlačil, nevydíral, dost dětí nejelo z finančních důvodů a pokud to někde existuje, tak snad dospělý jedinec si umí rozhodnout, co je pro něj a jeho dítě nejlepší.
Navíc nejvíc asi záleží na tom, jak je dítě spokojené v kolektivu a jací jsou učitelé.
Sama si pamatuji, že se občas objevil jedinec, který měl nějaký problém (ani ne tak stýskání, jako třeba s osobní hygienou a nehodami tohoto typu), ale jestli byl zesměšňován už bylo dost individuální - dobrý učitel to jistě nepřipustil.
Já jezdila na tábory i švp ráda od 1. třídy a je fakt, že z prvních 2 ročníků si nějaké nadšení nepamatuji (ale ani stesk), ale nejspíš to bylo učitelkou.
Já jsem ráda, že se mi o dítě dobře portará i někdo jiný na těch pár dní - je to pro mne velká úleva, skoro, jako bych byla na dovolené