škola v přírodě

Jako malá holka jsem přešla do třetí třídy na novou školu. Naše nová paní učitelka byla nemocná a tak nám s politováním sdělili, že na školu v přírodě pojedeme až v páté třídě, byla jsem šťastná. ptotože tenkrát se nešlo na nic vymluvit, bylo to prostě povinné.. Měla jsem v sobě vzpomínky na tábor v první a druhé třídě, kam jsem vždy chtěla jet, ale už první den večer se mi začalo stýskat a psala jsem dopisy, ať si pro mně přijedou...sice jsem tam pokaždé vydržela, ale bylo to pro mně těžké, nebavily mě hry, večer jsem nemohla usnout. Doma jsme měli úplně normální vztahy, nerozmazlovali mně a přesto se mi strašně stýskalo...V páté třídě jsme odjeli na školu v přírodě, první týden byl ještě ve znamení stýskání, ale druhý týden se to konečně zlomilo a mně se tam začalo líbit, ale to už mi bylo skoro 11 let. Proto si neumím představit, že bych naše holčičky poslala už třeba ve školce na "Školku v přírodě", jsou jako já a celý den mě nemusí vidět, ale s večerem jsou rády doma, ve svém pelíšku..