Něco podobného jsem zažila také, já akorát ještě v cizině. Takže když to začalo, neměla jsem se kam odstěhovat, jeho výhrůžky jsem snášela skoro 2 roky, do doby než bylo synovi něco přes rok. Na denním pořádku bylo, že mi syna vezme (to už mimochodem pár hodin po porodu), že mě nechá zabít, protože je bývalý policajt a má kontakty a nikdo mě nikdy nenajde, protože přece nebude nikdo obviňovat jeho že? Zamykal mě doma, nesměla jsem ven, nedával mi peníze, ani na dítě (sám nepracoval, ale všechny přídavky pobíral na své jméno a svůj účet, já měla 00nic), musela jsem prosit rodiče, aby mi poslali peníze, abych měla aspoň na jídlo a pleny. Když byl synovi skoro rok, dostala jsem od jeho právníků že si žádá o svěření dítete do péče, takovejch blábolů co sepsal k soudu na 60 stránek jsem v životě nečetla, samozřejmě všechno, jaká jsem špatná matka, že syn dělá to a to a že za to můžu já (až později se zjistilo, že syn má autismus, do té doby jsem měla docela perné časy s vysvětlováním, proč to a proč ono).Nakonec jsem se od něj odstěhovala, nebo spíš utekla tajně, když byl pryč, odstěhovat mi pomohl můj nynější manžel. A začalo souzení o syna. Celkově jsem se s ex soudila o syna 6 let, 3 roky o svěření do péče a další 3 roky o vyjmutí z jurisdikce. Bylo to opravdu strašně náročné, dělal samé naschvály, vyhrožoval, pronásledoval mě, nahrával si naše konverzace, prostě blázen se vším všudy. Na veřejnosti vystupoval jako nejvzornější rodič, super chlap, ženský mu ty jeho bláboly žraly, sociálka ho milovala. Musím říct, že jsem nakonec měla velký štěstí, jediná soudkyně, která mu to nesežrala byla ta hlavní a poslední, která rozhodla, že můžu s manželem a synem odjet zpět do Čech. A tím jsem se ho jakžtakž zbavila, žijeme v ČR už skoro 2 roky a já mám konečně klid, syna nakonec nevídá, protože je mu zatěžko si pro něj přijet.
Zakladatelce tedy přeju hlavně pevné nervy a hodně štěstí, možná by bylo dobré najít si nějakého přítele, trošku exovi pohrozit, u nás to také hodně zabralo. Doufám, že se vše v dobré obrátí


