Papír by to nevyřešil...

Mám za sebou docela podobný příběh a to, že jsme byli manželé nijak nepomohlo. Ex mě nechal dokonce sledovat, když se ze dne na den odstěhoval ze společného bytu, přestože slíbil že tam bude bydlet do konce šk. roku a podílet se na péči o dceru. Odstěhoval se během soboty a já večer přišla z práce a v bytě chyběla půlka věcí :( Musela jsem řešit hlídání 3-leté dcerky a jít v pondělí opět do práce, jsem sirotek, pomoc z rodiny nebyla žádná. Měla jsem vlastně jen jeho a jeho rodiče... bylo to dost peklo, dal mě sledovat, chodila jsem sportovat, když měl malou a furt mě sledoval jakýsi chlap než mi to došlo. Poradil mu to jeho super právník, prý když mě nafotí někde v hospodě, nebo s jiným chlapem, tak mi vezme soud malou :( Měla jsem z toho solidní stihomam, řešila jsem rozvodové období s psycholožkou, bez které bych se z toho fakt posrala...
Byt se nakonec musel prodat, dal mě k soudu několikrát, kvůli blbostem, jen abych dle jeho slov platila soudní poplatky, takhle jsem zbytečně přišla o celkem 15 tisíc... malou chtěl do péče, pak naštěstí pochopil, že by se mu to nehodilo do jeho životního konceptu nezávislého muže :D
A perlička na závěr, byt jsme kupovali jako manželé, prodala jsem ho pak já za 1,5 milionu a 1,25 milionu jsem mu musela do tří dnů poslat na účet, tak zněl rozsudek. Tak komu to přijde spravedlivé??? Nebyla jsem chráněná jako manželka nijak a to jsem byla taky ještě na MD a pracovala na půl úvazku, takže peněz nic moc...
Ne, nechtěla jsem se s ním soudit dalších x let, tak jsem mu raději podepsala tuto "dohodu" abych od něj měla klid. A ve chvíli kdy jsem vážně přemýšlela nad bydlením v nějakém mobilhouse na pronajatém pozemku jsem našla svého nynějšího muže. A nyní je nám s dcerkou skvěle, máme pohodový rodinný život a ex si toho nezávislého života moc neužívá, extchyně mi občas popisuje, jak je z toho že si zpackal život zdrcený, chudáček :D