Re: smutné, no

kecy. Vysvětlit rodině, že se nehodláme brát, protože nepotřebujeme papír na lásku, bude stejně náročné jako vysvětlit, že se budeme (brali jsme se )brát jen se svědky.
Dnes je to taková hloupá móda, která v očích ostatních ženu (zvláště, když má i dítě) jaksi shazuje (proč si ji nevzal) a vlastně i ten jejich vztah, ať už je láskyplný jak chce. Chápu to snad jen u již rozvedených, že se nehrnou do nového svazku, zvláště, když rozvod nebyl příjemný.

Na druhou stranu, když si pročítám na různých diskusích nářky o tom, kterak přítel má pocit, že jeho výplata je jen jeho a to, kolik se finančně bude podílet na provozu domácnosti, je jen na něm, zatímco žena vydá vše ze svého ubohého rodičovského příspěvku, samozřejmě to nestačí a ještě poslouchá, kterak špatně hospodaří atd.... No dámy, tady mě napadá jen jediné, kdo chce kam.....

Jako manželka máte neoddiskutovatelný právní statut, proti hajzlovi se vám bude lépe bojovat.
Případné podnikatelské aktivity a finance se dají před svatbou právně ošetřit.
Rozvod nebo rozchod je vždy hnusný, když je společný majetek, notabene když jsou děti.
Komplikovanost rozvodu do jisté míry uchrání i manželství, protože nejde prostě jen tak prásknout dveřmi.

PS: Svatba, ať už je maličká nebo velká, bude přesně taková, jakou si ji uděláte. Kde to udělat hezky, kdy budete ještě po léta vzpomínat, ale i hnusně (vyhozené prachy, protivní příbuzní).

Každopádně, měl by to být vrchol vaší lásky, já to beru tak, že mi můj muž prokázal neskutečnou čest tím, že mě požádal o mou ruku. A já mu to oplatila tím, že jsem jeho nabídku přijala. V pátek to bylo 10 let. Kdyby naše úřady byly jen trošku pružnější, tak jsme si v rámci výročí slib zopakovali. Bohužel, nabízeno pouze pro 50. výročí sňatku.