kdyby byly ryby někde

Odjakživa se držím známého - důvěřuj, ale prověřuj. Takže ačkoliv nejsme s přítelem svoji, máme nastaven určitý systém. Tzn. on má své, já mám své. Já mám majetek, on má svůj majetek a je seznámen s tím, že pokud by se cokoliv dělo, nebude si to moci nárokovat. A společný majetek nabytý v průběhu svazku, velké věci máme ošetřeny soudně, malé věci jsme kupovali půl na půl (pračka, lednice, televize...) povětšinou platbou z účtu, tudíž lze v bance dohledat a u případného soudu doložit
Zná můj názor, že cokoliv se se mnou stane, tak mám sepsánu závěť, ve které si výslovně přeji, že poručníky v oblasti nakládání s mým majetkem, který jsem jednoznačně celý (většina hotovost a penzijní připojištění) odkázala dceři, budou mí rodiče.
Majetku není mnoho, ale prostě se řídím tím, že kdyby se cokoliv kdy stalo, tak chci, abych byla já i dcera zaopatřená.

A pokud by mu střelilo v kouli, tak prostě vím, jak se zachovat, situaci řešit ihned s právníkem (za právníka není nutno platit miliony, existuje i bezplatná advokátní pomoc od České advokátní komory), policie, sociálka atd. a né si nechat s*át na hlavu.
Rozohdně bych to nenechala dojít do takové situace jako autorka příběhu. Nebýt ušlápnutá a ihned na něj podat žalobu atd.Prostě to řešit a nebát se.
Vše je o tom, že zdejší populace nemá vůbec žádné právní vědomí a pak, když se ocitnou v takovéto situaci, tak jsou v p**eli. I koupě bytu nesezdaným párem se dá naprosto bez problémů upravit, jen je potřeba na ty zadní vrátka myslet...A né jen kvůli sobě, ale kvůli dětem