Re: Spíš než plošné testování

Takovéto rozdělení se pokoušeli dělat už za mě, na 2. stupni ZŠ, třída studijní a ta druhá nestudijní. Jen být zařazen do nestudijní pro ta děcka znamenalo potupu. Máš výběrové školy (nebo výběrové třídy na vybraných školách), jsem z velkého města, funguje to tu a na vesnici to nebude takhle fungovat nikdy, protože se tam dá sotva dohromady jedna třída. Myslím, že tohle není správná cesta.
Budoucnost bych viděla v tom, aby se kladl důraz na vzdělávání učitelů (máme tady např. učebnice, které pracují jinými metodami, schopnými více rozvíjet myšlení dětí, konkrétně v matematice nakl. Fraus, ale mnozí učitelé o nich neví a bez zaškolení s nimi neumí pracovat), dále na menší počty žáků ve třídách (při 20 - 22 dětech není takový problém věnovat se kupříkladu 2 nadanějším žákům a pracovat s nimi s jinou či doplňkovou učebnicí, probrat základ s většinou a při tom dát více pozornosti 3 - 4 dětem, které jsou pomalejší ať už z důvodu intelektu či poruch učení).
Praxe je taková, že ředitelé se snaží kouzlit s malým rozpočtem, spojují třídy, navíc nastupují silné ročníky, takže dětí je najednou moc. Máme už v 1. třídách kolem 28 žáků, což je katastrofa, v kolektivu, který není sžitý a teprve se učí pracovním návykům ve třídě to funguje tak, že do Vánoc je učíte pravidla, po Vánocích nanovo, protože se rozjeli během prázdnin a od jara se s dětmi už nedá moc mluvit, protože mají myšlenky venku a na prázdniny. Je to tedy nadsázka, ale o individuálním přístupu v tomto počtu se opravdu mluvit nedá a to ani u nadaných žáků ani u dětí s jakýmkoliv handicapem. Řeší se to tak, že nadaným se dá pracovní list navíc (který nic moc nerozvíjí, pouze se je pokusí déle zaměstnat), pomalejším se zkrátí cvičení, což jim opět nijak zvlášť k lepšímu upevnění učiva nepomůže. Na školení vás ředitel nepošle. Za prvé školení něco stojí a on na to nemá, za druhé by za vás musel někdo suplovat a na to také nejsou peníze, protože za odsuplovanou hodinu (tudíž práci přesčas) by podle zákona měl být příplatek (v praxi se to různýma ústníma kolektivníma dohodama buď úplně zruší, nebo se každému zadá počet nařízených odsuplovaných hodin zdarma atd.).
Vím, že problémy jsou ve všech sektorech, ale rodiče mají na školy větší nároky a při tom do systému nevidí.
Napište mi, že za nás bývalo také 30 dětí ve třídách a já vám na to odpovím, že bývalo. Nikdo nepožadoval individuální přístup. Děti méně nadané se šouply do zvláštních škol (těch je v dnešní době už minimum, rušily se), do vyrovnávacích tříd (ty dnes neexistují), na ty, které v klasické základce zůstaly, se jednoduše kašlalo. Diagnostika poruch učení tehdy teprve začínala, dost mých vrstevníků třicátníků tvrdí, že tehdy ještě nebyla (byla, ale poradny se začínaly zřizovat ve městech, ne každý o nich věděl) a většina učitelů stejně nevěděla, co si s takovými dětmi počít. Pro nadanější děti byly opět výběrové školy či třídy, ty se z větší části zachovaly dodnes. Nebo se ta děcka jednoduše nudila v klasické škole. Ale rodiče byli vcelku spokojení s tím, jak to bylo a neřešili to.