Zdraví,zdraví a zas jen zdraví

Milá Kláro,
ano zdraví je nadevše.Taky nemáme babičky,které by na prosbu přišli a pohlídali.Babičky sice máme,ale jedna je od nás 200km a druhá 650km.Takže pomoc se od nich mohla čekat pouze v létě o prázdninách.Když byl syn malý,všude jsme ho tahali sebou jako malé štěňátko.Na nákupy autobusem do města 33km od toho kde jsme bydleli.Přebalovala jsem ho v nějakém domě na hlavní ulici v podchodu.Taky jsme nikam nemohli,do restaurace,na ples,do kina?Ani náhodou.Nebyli babičky,které by hlídali,mezi sousedy jsme známé taky neměli.Jediné kam jsme mohli občas bylo do malé hospůdky naproti paneláku.Večer kdy tvrdě syn usnul jsme si občas zašli na pivo,ale s tim,že každých 30 minut jeden z nás vyběhl nahoru do bytu a poslouchal jestli syn spí.Občas jsme si posteskla,že kdyby jsme tak měli aspoň jednu babičku blízko.Pak přišli zdravotní problémy.Syn onemocněl a doktor řekl diagnozu při které se nám zhroutil svět.Rok jsme jezdili do pražské Motole a nebylo nic důležitějšího,než zdraví našeho syna.Díky tomu,že moje dítě mi bylo přednější a já jsem s nim zůstala 3 měsíce doma,jsem přišla o práci.Člověk najednou změnil řebříček hodnot,bylo mi uplně jedno jestli mám práci nebo ne,nebylo důležité jestli je babička blízko nebo daleko.Nejdůležitější bylo naše dítě a jeho zdraví.Dnes je náš syn zdraví,diagnoza kterou doktor řekl,se na štěstí nepotvrdila a my po roku beznaděje mohli zase klidně spát.Jen jsem tim chtěla říct,že není nad to mít zdravé děti.Všechno ostatní jsou jen malichernosti.
Přeju tvé tchýni hodně síly do dalších dnů.