Re: Babičky nejsou přece povinny hlídat vnoučata?

Mila Danielo,
moc obdivuji to, co delas, je v tom velika sila... Preji hodne krasnych dnu s Tvym ditetem (moje kolegynka z VS pracovala nekolik let u postizenych chlapcu, a tak jsem se od ni hodne dozvidala, jak jsou to vdecne a citlive bytosti...), hodne elanu, nadeje a zivotni energie!!! Ten detsky usmev za to urcite stoji. Hluboce smekam pred lidmi jako Ty, kteri se neuzavrou do sebe, nepropadnou beznadeji, naopak hledaji silu v tom, ze mohou pomahat druhym. Ja jsem pocitila nejvetsi zivotni beznadej prave tehdy, kdyz mi umiral tatinek, bylo to necekane, vloni touto dobou jsem mu jeste nestacila na lyzich a ted uz za nim jezdim jen kazdy tyden na hrbitov. To utrpeni, 0ktere jsem videla v hospicu, to, co jsem s tatinkem (mel 57 let) prozivala, posunulo zcela me hodnoty, muj nahled na zivot, dodnes mam trosku existencialni krizi, moc premyslim o smyslu zivota a utrpeni v nem... Nase prvni i druha vystava byla prodejni a vytezek byl venovan na onkologicky vyzkum, hospicu v Rajhrade jsem venovala velkou olejomalbu a chci jim pomoci i v budoucnu.
Mas pravdu v tom, ze kazdy clovek je jiny, nekdo je svoji prirozenosti aktivni (ja jsem ted spise hyperaktivni, praci tak trosku zabijim bolest v sobe, uz krome maminky a sestry nemam zadne pribuzne, vsech sest nejblizsich jsme spolecnymi silami doopatrovali, znam duverne nemocnicni prostredi, vsichni zemreli na rakovinu, dosti brzy a umirani bylo dlouhe), jiny nechava zivot spise plynout. Spise jde o to, aby byl clovek smireny sam se sebou, se svymi moznostmi, aby nalezl ve svem zivote jistou harmonii, aby se nechoval stale jako dite, ktere chce mit vzdy to, co mit nemuze a neobtezoval svymi manyry okoli.
Parkrat jsem take zorganizovala pro maminky z MC nejake akce, bylo to prijemne, nekdy jsem byla trosku na rozpacich z pasivity nekterych, ktere dokazaly jen brat a nikoli prijimat. Ale zase si to clovek vyporada sam se sebou, kdyz pro nekoho chci neco udelat, necekam dik, nebo to nedelam.

Preji vsem maminkam, at proziji to hezke obdobi se svymi malymi detatky co nejspokojeneji, vzdyt ta doba se uz nikdy nevrati - az budou deti velike, uz s vami nebudou chodit do loutkoveho divadylka, nebudou obdivne naslouchat vasemu vykladu v muzeu ci galerii ... Navic - vazte si toho, ze mate prarodice, uz jen to, ze jsou, je velke stesti, ja bych za to dala vsechno, kdybych mohla vratit cas, verte mi.

Jana