Re: Babicky

Doufám, že to nebude znít divně, ale ten článek mi "kápnul do noty". Je mi líto Tvé tchýně, ale taky ji velmi obdivuju.
Napsala jsi to moc hezky. Naprosto souhlasím s tím, že děti si člověk nepořizuje kůli babičkám, ale proto, že je on sám chce.
I já jsem šťastná, že své Berušky mám, děti jsem moc chtěla a vím, že babičky nejsou nijak povinny se mi o ně starat. Tchýně už je starší a trochu nemocná, takže se nedivím, že už jí děti (vlastní vnoučata) ani nezajímají a myslím, že by jí hlídání našich čertíků na zdraví určitě nepřidalo. Hrozně mě ale mrzí přístup mé mami. Několik let se nás pořád vyptávala, kdy už bude mít vnoučátka (nemohla jsem otěhotnět) a teď když je má si s nima ani nepohraje. Nedokážu si představit, jak mohla dříve pracovat v jeslích. Naše holky nám nepohlídala nikdy, když přijedeme na návštěvu (nebo naši k nám) sedí celou dobu na křesle, nechá se obskakovat a dětem ani nehodí balón, který jí přinesou ukázat. Ráda vypráví, jak "její" děti v jeslích uměly v roce samy krásně jíst (naše samozřejmě ne) a v 10 měsících byly bez plín (naše je mají dodnes). Mámě je 47 let a je v domácnosti. Samozřejmě že všude vypráví, jak jsou holky úžasné, a chlubí se fotkama. Jasně, že nechci svalovat své "povinnosti" na babičku, ale občas (aspoň 3x za rok) by mi pár hodin "volna" vážně bodlo. Nevím, co mě trápí víc, jestli vztek nebo lítost ...

Všem hlídacím babičkám zdar
a maminkám bez hlídacích babiček 3x zdar!!!

Jitka