Babičky...

Abych pravdu řekla, u nás je to s babičkama ani tak a ani tak. Abyste tomu dobře rozumněly, máme dvě babičky. Jedna sice občas jezdí k nám domů s úmyslem, že pohlídá děti, ale vždy to skončí tak, že sedí celé odpoledne v obýváku na pohovce a čeká, že ji budu bavit, zatímco děti vyžadují samozřejmě taky moji pozornost někdy i nevhodným způsobem. Ale jedno se babičce musí nechat - vždy nám při příchodu doplní ledničku velkou taškou, co přinese /je fakt, že ze zdravé výživy se tam nic nenajde, ale co už../.
Naše druhá babička je v hlídání o něco lépe. Bere si mé starší dítě /2leté/ většinou o víkendu na jednu noc domů. Člověk si řekne, že si odpočine a bude to fajn.. Ano, čas který mám věnuji svému muži, což je dobré, ale když se nám děťátko vrátí domů z dobrodružného víkendu, pozoruji změny. Odmítá jíst to, co bylo zvyklé. Vynucuje si spoustu věcí, takže musím výchovně zapůsobit /pevně ale s láskou../, což člověka stojí hodně síli. Většinou přijde s atopickým ekzémem, protože u babičky jí to co nemá a babička se po dvou letech diví, že náš andílek nesmí jahody, ikdyž jsem jí to alespoň stokrát říkala. O tom, že to trvá 3 noci, než je ochotné naše poupě jít spát v klidu bez šíleného řevu do své postýlky /protože u babičky spí hromadně na posteli/ se snad ani rozepisovat nebudu. To, že z našeho dítěte vypadlo, že se bojí, že je za skříní bubák, mě značně překvapilo. Nikdy od nás totiž tohle slovo neslyšelo a nikdy jsme ho nestrašily. Takže se nám teď hodněkrát stává, že chodíme po bytě a ukazujeme, že nikde bubáci nejsou a že ani neexistují... No, když se to sečte, musím vynaložit tolik energie než je naše dítě zase v pohodě, že to ani nestojí za to.
Někdo mi může říct: tak proč víkendy u babičky nezrušit? Je pravda, že když se vrátí, umí plno básniček a říkanek, které se doma učí moc dlouho. A taky jsem toho názoru, že když je babička ochotná a dítě cítí, že je tam přijímáno, je to pro ni svým způsobem i dobré. Já sama si pamatuju na víkendy u babičky, kde jsem měla na snídani párky a kakao, které jsem doma nikdy nedostala. U babičky jsem toho tolik zažila, že bych to přála každému svému dítěti.
Věra