Re: Babičky nejsou přece povinny hlídat vnoučata?

Ahoj Jani,
reaguji na Tvůj příspěvek. Nejprve klobouk dolů nad Tvou aktivitou. Myslím si, že babičky by měli být spíš pro radost a ne za nás přebírat zodpovědnost. Já sama mám těžce postižené dítě. Lukášek je na úrovni měsíčního dítěte, prakticky nevidomí, ležící, epyleptik.... Navíc jsem sama a rodiče mám 200km daleko. Do důchodu jdou až za dva roky a jsou rádi, že jsou rádi, jak se říká. Samozdřejmě se těším, až mamka přijede na dýl než na víkend jednou za 2 měsíce, ale ne proto, aby mě zastoupila, ale proto, aby jsme spolu trávili čas, který nám bude ještě dán.
Myslím si, že záleží na přístupu k životu - někdo má aktivitu danou , někdo se snaží být a někdo radši moc toho nenadělá. Já patřím asi k té první skupině. Založila jsem občanské sdružení, snažíme se vybudovat denní stacionář pro děti s nejtěžším kombinovaným postižením, rehabilitaci, klub pro rodiče post.dětí na Praze 4. Ráda bych také nabídla domov formou pěstounské péče dítěti s těl. postižením.
Na druhou stranu přiznávám, že ke cvičení by mě nikdo nedonutil, max.turistika.
Pro mě je babička vítaná návštěva na kafíčko, kterou mám ráda za to, že má ráda své vnouče i přes to, že ji nemůže nabídnout to co vnouče zdravé, třeba jen to , že jí nikdy neřekne babičko.
Mějte se Daniela