Byla jsem na tom podobne - nedej se!

Alatnicko,

uz to tu zrejme nekdo napsal, je to urcite slozita zalezitost. Je jasne, ze nechces mamince ublizit, ALE - podle meho nazoru - jsi dospela a mas pravo na svuj zivot. To, ze te maminka vychovala, neznamena, ze bys mela zustat u ni! Maminka te vychovala prave proto, abys byla schopna mit svuj vlastni zivot, postavit se na vlastni nohy, mit vlastni rodinu. A pokud jsi potkala nekoho, s kym je ti tak dobre, tak by sis ho rozhodne nemela nechat utect!!! Mluvim z vlastni zkusenosti, mam podobny pribeh - po par neuspesnych pokusech jsem se seznamila s tim pravym a ze sve vule odesla za nim, protoze jsem vedela, ze takova prilezitost se neopakuje...maly rozdil byl jen v tom, ze uz jsem predtim v zahranici zila, takze to mamka nebrala tak tragicky. Ovsem pouze do te doby, nez se nam narodila dcera....nelituju niceho, jsme spolu pet let, stastni, ted cekame druhe mimi a stale bydlime v zahranici. Mamka je sice smutna a styska se ji, porad doufa, ze se jednou vratime, ale zaroven uz pochopila, ze mam svuj zivot a svoji rodinu a to znamena, ze je spravne, abychom byli spolu. Litame na navstevu tak casto jak to jde a i oni tez, jinak to proste nejde. Myslim, ze tvoje mamka k tomuhle jeste musi dospet a urcite to chvili potrva. Ale pokud vis, ze ten tvuj stoji za to tak se nedej!;-))) Drzim moc palce!

Takova okrajova otazka - jsi jedinacek?;-) Ja jo...