Re: nejen maminka je sobec

Podobnou zkusenost zazivam jiz nekolik let.
Az do 25 let jsem zila u rodicu. Kdo chce rict, proc jsem se neosamostatnila driv, ze je to moje chyba, tomu musim rict ze proste nekradu a ziskat byt pro svobodnou holku, ktera si uvedomuje, ze zadny z jejich vztahu neni ten "celozivotni" je dost narocne, ba primo nemozne. Samozrejme pokud nechce zatnout zuby a s nekterym s tech partneru zit. Coz ja jsem nechtela. V 25 jsem ziskala byt po babicce a odstehovala jsem se. Za plne podpory mamy, nulove od taty. Musela jsem kazdou nedeli chodit domu - opravdu musela - jinak bych musela resit tatinkovy stiznosti, jak na nej se.u. Nakonec se celkem smiril s tim, ze ziji sama.
Pak jsem se seznamila s Cechem zijicim za oceanem. Pres internet, ale to jsem se nikdy neodvazila doma rict. Po roce a pul znamosti a silene zamilovanosti, kdy jsme protelefonovali nekolik hodin denne, jsem se rozhodla za nim odletet. Moje mama z toho nebyla nejak moc nadsena, ale porad si opakovala, ze je to muj zivot, a ze ona by v mych letech udelala to same. Z jeji strany tedy da se rici podpora. Zato, kdyz se to dozvedel tata, naprosto ignorujici, ze je mi 30, nastalo z jeho strany peklo. Presvedcoval, premlouval, s pritelem se odmital setkat. Nakonec podlehl natlaku a "dovolil" mi vycestovat na jeden rok. Byl presvedceny, ze se po teto dobe vratim domu s placem. No nestalo se. Jsme spolu uz 4. rok a klape nam to.
Kdyz zjistil, ze se nechci do roka a dne vratit, zacalo teprve to prave peklo na zemi. Vyhruzky se stridali s prosbami, kazdy muj telefonat domu jsem vlastne protrpela. Pamatuji si, jak jsem sedavala na zemi na balkone a plakala. A nejhorsi bylo, ze zacala trpet i mama, protoze ji zacal davat za vinu, ze jsem odesla. Protoze ona me podporovala, stala se razem tou nejhorsi na svete. A daval mi to znat. Je strasne tezke zustat si stat za svym vztahem, kdyz vidite jak kvuli tomu nekdo trpi. A myslim, ze s tim tata pocital. Ale vydrzela jsem. Hlavne diky mame, ktera mi porad rikala, ze ona to vydrzi, ze se nemam vzdavat sveho zivota. Pote proti me otec postval bratra. Dopadlo to tak, ze s brachou mame vykopane neco jako valecne sekery. Navic postval brachu i proti mame. Podporuje jej pri jeho lumparnach. Nevim jak jinak to napsat. Podporuje ho v jeho nezamestnanosti, v jeho spatnem chovani k mame. Pokazde, kdyz se nad tim nekdo pozastavi, rekne - lepsi spatny syn, nez zadna dcera.
Zajimave je, ze s pritelem, dokud veril ze se vratim, vychazel dobre. Moje mama, ktera me leta navstavovat (tata odmitl), si s nim velmi rozumi a oba dva - pritel i mama, na sebe nedaji dopustit. Ve chvili, kdy tata pochopil, ze zadne do roka a do dne se konat nebude, me odepsal ze sveho zivota a uz na me 3 roky nepromluvil.
Pred tim, kdyz jsem vysvetlovala, ze mi nic nechybi, ze jsem na tom poprve po dlouhe dobe celkem dobre s financema, mi porad rikal - no ja vim, ze jsi tady (v Cesku) nic nemela, ale kdyz se vratis, nejak to udelame, ja jsem Tvuj rodic, vzdycky Ti dam vsechno, hlady u nas nebudes....atd
Dnes se o me doma vyjadruje jen jako o te americke ku.ve (doslova).

PS: Nedelej si starosti s jazykem. Pokud jsi mela onen jazyk ve skole a pamatujes si alespon zaklady, dostanes se "do toho" velice rychle. pokud jsi jazyk, stejne jako ja, ve skole nemela - taky si nedelej starosti.
Tady snad anglicky mluvi jen 20% obyvatelstva:-)) ( i volebni listky se tady delaji v cinskem a spanelskem jazyce), takze vetsina lidi je zvykla, ze jazyk ze zacatku hodne komolis a kazdy Tvuj pokrok nalezite oceni. Pokud se omluvis, ze Ti rec moc nejde, budou se Ti opravdu snazit rozumet a budou Te chvalit, jak dobre Ti to jde a jak oni Ti rozumi. Vzdycky se musim smat a udela mi to moc velkou radost.