Volání divočiny

Znám to. Když je člověk zamilovaný, všechno ostatní jde stranou. A to tak dlouho, dokud příroda nedosáhne svého a ženě se nenarodí dítě. Pokud je ti už dvacet sedm, touha po dítěti, která ať chceme nebo nechceme je hluboce zakořeněná ve většině z nás, tě stejně dříve nebo později donutí udělat to co musíš. A to je opustit staré hnízdo a založit nové.
I tvoji rodiče možná jednou poznají, že mají toho opravdu správného zetě, třebaže je Kanaďan. Dle mého názoru je lepší kvalitní manžel a otec budoucích dětí za mořem, než někdo, jehož nejvýraznější kvalita je to, že bydlí v Česku. Pokud si s přítelem dobře rozumíte, možná už opravdu nikoho k sobě tak vhodného nepotkáš.
Navíc svět je stále menší a při dnešním prudkém rozvoji telekomunikační techniky není problém být s babičkou a dědou v každodenním kontaktu,i když jsou na jiném kontinentu. Koneckonců až budou staří, můžete se o tvé rodiče postarat i v Kanadě.
Na druhou stranu opustit celý svůj dosavadní život, práci, rodinu, přátele kvůli člověku, který pro tebe není ochotný udělat totéž, znamená podle mě možná trochu nerovnováhu ve vztahu. Nicméně vztahy se vyvíjí, a to, že nemáš navrch nyní, neznamená, že nebudeš mít navrch nikdy.
Taky případný rozvod a spory o děti jsou mnohem komplikovanější, když je manžel cizinec. Zvlášť pokud už děti budou doma v Kanadě a nebude se jim chtít s mámou do nějáké malé cizí země někde uprostřed Evropy.
Co naděláš. Risk je vždycky zisk a nebo v pysk. A jestli jsi se rohodla dobře nebo špatně ukáže stejně až čas. Bohužel.