Rozumově nadané dítě ve školce

Je chytřejší než ostatní děti a odmalička se zajímá o vědu a techniku. Umí zkonstruovat elektrické obvody, rozumí si s počítačem a pěstuje krystaly. A k tomu všemu mu jsou teprve čtyři. Tak může vypadat rozumově nadaný předškolák.

Podle PhDr. Jitky Fořtíkové, Ph. D., která působí jako předsedkyně Centra nadání, nadaného předškoláka nejčastěji poznáme podle jeho zájmů. „Tyto děti mají zájem o znalosti, o písmena, o čísla. Mají zájmy, které jsou pro jejich věk netypické, v současné době jsou to technické věci, encyklopedie, svět zvířat, hodně je baví zeměpis, státy světa, vlajky, poznávací značky aut. Některé děti mívají první znalosti o fyzice, chemii, konstruují si základní elektrické obvody nebo pěstují krystaly, a to opravdu ve čtyřech pěti letech. Pro nadané děti je také typické, že se dostávají do kontaktu s informačními technologiemi mnohem dříve než běžná populace,“ uvádí odbornice. A co víc, rozumově nadané děti mají samy zájem dozvědět se více. „Máme zkušenosti s dětmi, které se například vyvozováním písmenek naučily číst samy ještě před nástupem do školy, jenom se ptaly rodičů na jednotlivá písmenka a pak najednou začaly číst jednoduché nápisy, ve čtyřech letech už četly slova, v pěti letech četly s porozuměním textu normálně z novin,“ říká Jitka Fořtíková.

Zajímalo mě, jestli musí být nadané děti dobré úplně ve všem, nebo zda se jejich nadání týká určitých oblastí. „Samozřejmě existují děti všestranně nadané v mnoha oblastech (ve sportu, ve výtvarných dovednostech, v poznávacích činnostech atd.), ale to se bavíme asi jen o desetině procenta všech dětí. Na těch je však opravdu na první pohled vidět, že jsou třeba o dva tři roky napřed ve srovnání se svými vrstevníky,“ vysvětluje mi Jitka Fořtíková. „U většího procenta nadaných dětí (5–10 % dětí) se však nadání projevuje jen v určité oblasti. Mohou být výrazně nadané na čísla, matematiku, na logiku, nebo naopak mluví v jednom roce věku v celých větách, ve třech letech projevují výrazný zájem o čtení, v pěti letech plynule čtou s porozuměním, a to třeba i Harryho Pottera. Setkali jsme se s dítětem, které ještě před nástupem do školy přečetlo celou potterovskou ságu,“ říká předsedkyně Centra nadání.

Dodává také, že úroveň intelektu u jedince nemusí odpovídat jeho sociálním schopnostem. „To jsou dvě oddělené nádoby. Je výzkumně prokázáno (a ukazuje to i praktický život), že děti nadané v rozumových oblastech často opravdu bývají sociálně trošičku někde jinde. Snížené sociální kompetence se mohou u nadaných projevovat různě. Dětem mohou například chybět sociální návyky. Mají problém zavázat si tkaničky od bot, rychle se obléknout, při jídle se ušpiní apod. To však může souviset také s oslabenou motorikou nebo jemnou motorikou ruky. Ta se u těchto dětí projevuje ve zvýšené míře. Na první pohled vypadá nelogicky, že dítě může být rozumově nadané, ale zároveň i dyslektik či dysortografi k. A v tomto směru opět existují výzkumné studie, které dokumentují zvýšené procento nadaných dětí s tímto typem problémů,“ vysvětluje Jitka Fořtíková.

Nadané dítě ve školce

Rozumové nadání může být dítěti někdy „na obtíž“. To když mezi nadprůměrně inteligentním dítětem vznikne „komunikační propast“, nebo se dítě prostě a jednoduše ve školce nudí. Proto je třeba průběžně zjišťovat schopnosti jednotlivých dětí a reagovat na ně. „Nadané dítě potřebuje především individuální přístup. Pokud jej učitelka umí využívat vůči různým typům dětí, měla by být schopná přizpůsobit výuku i dětem nadaným,“ domnívá se Jitka Fořtíková. „Jde o to vnímat specifi ka nadaného dítěte a všímat si jeho zájmů, schopností a umět je využít jak ve prospěch celého dětského kolektivu, tak i k rozvoji nadaného dítěte samotného. Nadané dítě jednoduše potřebuje dostat příležitost uplatit své zájmy a témata stejně jako děti z běžné populace. Učitelky někdy mívají tendenci inklinovat ke dvěma nezdravým extrémům: buď z nadaného dítěte udělají ‚druhého učitele‘ a postaví ho v podstatě do pozice mimo ostatní skupinu dětí, nebo jej naopak nechají, ať si v koutku řeší ty ‚své zájmy‘, a věnují se v klidu ostatním dětem. Ani jeden přístup samozřejmě není správný. Realita péče o nadané dítě by měla být někde uprostřed mezi těmito dvěma extrémy – tzn. občas dítě zapojit do činnosti s ostatními dětmi, někdy dát prostor pro vlastní činnost, která je na úrovni nadaného, někdy připravit extra úkol, který je však stále v kontextu třídní práce,“ popisuje předsedkyně Centra nadání, jak by měla vypadat práce s dítětem, které je chytřejší než ostatní. A dodává, že pro učitelku, která umí diferencovat a individualizovat výuku, nadané dítě nebude zase takovým oříškem. „Pro tu, která však chce mít celou třídu neustále frontálně ošetřenou jednotným zadáním, to asi bude veliký problém. Nadané dítě se dá jen velmi těžko vpasovat do běžných tabulek a přístupů, které vyhovují všem,“ doplňuje Jitka Fořtíková.

A co nadanému dítěti nabídnout? Mají to být nějaké speciální aktivity, nebo by se mělo zapojovat do toho, co dělají ostatní děti? „Nadané dítě potřebuje obojí. Na jedné straně potřebuje občas zaměstnat ‚navíc‘ – lze mu připravit ‚extra‘ nebo náročnější úkol, někdy je však více než žádoucí, aby se i nadaný učil fungovat s ostatními dětmi, i když to pro něj není primárně jednoduché,“ uvádí Jitka Fořtíková. „Učitelka se proto musí řídit svým pedagogickým citem a především by měla nadané dítě i jeho spolužáky dobře znát a umět odhadnout, kdy nastala ta pravá chvíle pro ‚extra‘ úkol a kdy dítě může pracovat s ostatními. Nadané dítě může stejně jako všechny ostatní děti obohatit výchovně-vzdělávací činnost ve třídě,“ doporučuje Jitka Fořtíková. „Když dítě hezky kreslí nebo umí pěkné taneční pohyby, dá se to využít například na výzdobu třídy nebo při přípravě školní besídky. Když dítě umí počítat či číst, proč by se to také nedalo využít na nějakou třídní činnost? Celkově by se děti měly vést k takovému životnímu přístupu, o kterém zpíval Jan Werich: ‚Ten umí to a ten zas tohle… a všichni dohromady uděláme moc.‘ Každý umíme něco jiného a společně toho zvládneme mnohem víc, než kdybychom se snažili každý umět vše. A stejně je to i s nadáním rozumovým či sportovním.“ Cílem předškolního vzdělávání je především udržení zájmu o učení a podnícení zvídavosti u všech dětí. V naší legislativě (vyhláška MŠMT č. 73/2005 Sb.) je možnost nadanému dítěti sestavit individuální vzdělávací plán (IVP). Ten je velmi podstatný pro výrazně nadaného žáka na základní škole. „Pokud by se IVP pro nadané dítě sestavoval již v mateřské škole, měl by se především zaměřit na vstupní diagnostiku schopností dítěte, rámcového určení specifi k dítěte a vhodné nasměrování na kvalitní základní školu, která má s integrací nadaných dětí zkušenosti,“ radí Jitka Fořtíková.

Rozumově nadané děti jsou dětmi se vším všudy. Jejich nadání je jistě velkou výhodou, ale učitelka si musí uvědomit, že nadané dítě potřebuje nejen prostor pro své zájmy, ale také si potřebuje hrát. A i když se nám zdá, že se „malý mudrc“ vznáší ve sférách, které jsou nám, „obyčejně“ rozumově vybaveným smrtelníkům, nedostupné, neznamená to, že nestojí o pochvalu a pohlazení. Možná nám to neumí dát tak najevo, ale i on se občas potřebuje pomazlit a rád si poslechne pohádku. A pak možná zase uteče ke svým krystalům a elektrickým obvodům.