Cítím se vykořeněná

Židé dnes začínají slavit Chanuku, nám se blíží Vánoce, pak budou slavit Vánoce pravoslavní....a budou další a další svátky. Já v pravém slova smyslu neslavím nic. Vánoce samozřejmě máme, hlavně kvůli dětem, ale nějak mě to neoslovuje. Ani žádné jiné svátky, ani náboženské ani světské nic. Čím jsem starším tím mi to víc chybí, ale zjistila jsem, že nějak vědomě a cíleně to zařídit tak, abych to prožívala a záleželo mi na tom, nelze. Zkoušela jsem třeba ty Vánoce pojmout tak nějak celostně, koncerty, zajít do kostela na betlém, mít adventní věnec, zatít na Půlnoční, na tradiční trhy....kde nic není, ani čert nebere, jen mě to zmohlo a prožitek žádný, tak jsem to pak už vzdala. Vrátila jsem se k minimalistickému pojetí Vánoc a ostaní svátky ignoruju úplně jako dřív. Přitom mi něco podobného moc chybí. Týká se to i jiných věcí. Ani doma nějak moc neslavíme a nemáme žádné zvláštní rituály. Vydupat ze země to nelze, to je z toho pak jen obsese a povinnost nikoliv potěšení a radost. Jsem povrchní nebo narušená?