Re: Cítím se vykořeněná

Calpurnie, na tom není nic neobvyklého, cítit se vykořeněná v dnešní vykořeněné době. Občas to mám podobně, ale teď, co mám děti, to vidím i jinak. Máme své malé rituálky..třeba jsem až jako dospělá začala vyrábět adventní věnec, a teď v měsíci před vánoci s dětmi každý večer po večeři zapálíme svíčky, zhasneme a zpíváme "vánoční" písně jako "mámo táto myš" nebo "plší plší leje" a děti to vyžadujou a těší se na to..hlavně teda na sfouknutí svíček a na to, až budou hořet všechny 4 . Na jaře zase vždycky spolu zasadíme semínka bylinek, v létě děti sbírají jahody a rybíz, na podzim sbíráme kaštánky a vyrábíme zvířátka.. jsou to maličkosti, ale na nich si člověk aspoň trochu uvědomí roční koloběh. No za sebe myslím, že když se člověk necítí být součástí tradic, může si založit své vlastní

Možná jsi to myslela trochu jinak, jako smutek nad tím, že neprožíváš tu pravou pospolitost - s tím bytostně souhlasím, jen mi přijde, že se to ani moc řešit nedá - prostě už taková ta lidová pospolitost u nás (aspoň v mém okolí)není. Ale dá se nahradit pospolitostí lidí, které má člověk rád

a jen poznámka pod čarou - není nic divného na tom, že vánoce a velikonoce slavíme i my "ateisté". Ono když se někdy ve 4tém století rozhodovalo na prvním ekumenickém konsilu o tom, kdy se budou ústřední křesťanské svátky slavit, ne náhodou připadly zrovínka na dobu, kdy pohané slavili zimní slunovrat a návrat jara