Re: Cítím se vykořeněná

Calpurnie, tak snad jedina pomoc...vytvorit si vlastni ritualy na zaklade hlubokych prozitku z TVEHO zivota.
Jiste nejake takove mas. Nevim, jestli mas deti. Ale pro mne je den jejich narozeni proste vzdycky necim zvlastni. Samozrejme se dela oslava hlavne pro ne, ale ja mam svoji takovou soukromou "oslavu" v hlave. A cely den jsem tak nejak na sebe pysna, jak jsem je hezky porodila a tak...
Nema cenu se do neceho tlacit. Chapu, ze je ti to asi lito, ale ver mi, ze spousta lidi sice "slavi" vanoce, velikonoce a jine svatky, ale spis tak nejak samospadem nez proto, ze by to pro ne neco vyznamneho, hlubokeho, dusevniho, ci duchovniho znamenalo...
Zkus zapatrat sama u sebe, co je pro tebe dulezite, co bys ty sama pro sebe mohla "slavit", pro tebe prijatelnym zpusobem, vytvor si nejaky ritual..

p.s. jestli rada ctes, zkus si precist knizku od Elizabeth Gilbert: Eat, love, pray. Koupila jsem si to puvodne jako lehke cteni do letadla, ale je to opravdu dobra knizka, zadna cervena knihovna, neni primo o ritualech, ale spis tak nejak o hledani...sama sebe. Myslim, ze by se ti mohla libit