Re: Rozchod ano či ne?

Manželství má nějakej účel? Jako třeba účelová půjčka?
Přijde mi děsivý jít do vztahu obecně s očekáváním, že to po čase bude stát za starou bačkoru, ale zůstaneme spolu kvůli dětem, majetku nebo ze zvyku. Ovšem, každému, co jeho jest.
Vedle prvku očekávání je také prvek zklamání, jak pravil náš velikán Jára Cimrman.
Například "já" sice očekávám - zcela reálně - že můj partner bude stárnout, může třeba onemocnět, že asi těžko budeme po deseti a více letech souložit třikrát denně (i když výjimky existují), že bude někdy unavený, mrzutý a budou mu třeba smrdět nohy. Očekávám, že se vztah bude vyvíjet a tímto vývojem prohlubovat. Pokud k tomu z nějakého důvodu nedojde, nevidím žádný smysl v něm setrvávat jen proto, že jsem si před x lety něco myslela a očekávala.
Vedle věcí, které jsou přirozené nebo minimálně akceptovatelné existují ještě ty, které se přirozenosti a akceptovatelnosti vymykají. Změní-li se partner na alkoholika, narkomana, patologického hráče, násilníka apod., nevidím jediný důvod proč trvat na nějakém slibu na radnici (pokud k němu došlo), neboť nejen, že jsem si toho člověka nebrala, ale ani jsem nemohla předpokládat, že se tím stane, neb jest to mimo přirozený a většinový vývoj jedince.
To, že si mne někdo přestane vážit, nekomunikuje, nesdílí, nesouloží se mnou, degraduje mne na domácí spotřebič apod. je zcela srovnatelný důvod a odmítám přijmout teorii, že to je normální. Pro mne to normální rozhodně není. Ovšem, pokud je někdo v takovém vztahu spokojený a děsně ho to naplňuje, budiž mu to přáno.