Re: souhlas s Fisperandou

Přesně, přijde za mnou do koupelny a řekne, "aspoň mi ji ukaž, když už nic nebude. stejně mám babu na hovno". jojo, řeči o frigidě taky znám. Přitom, kdyby se jen trošku býval zajímal o mé pocity, ale to ne. Když jsem po něm chtěla nějkaou práci. Vyjímečně třeba řekl, že třeba naškrábe brambory. o víkendu. Tak to jsem mu řekla, že si uvařím klidně sama. že jestli by byl tak hodný, a vzal malou na zahradu. nebo si s ní zahrál člobrdo, nebo tak něco. A opět O co mi kur.a jde, co zas mám, atd atd. A sebral se a šel zpět k pc. A tohle vídala malá furt.
A ještě mi řekl vždy, že co já ho mám co komandovat, když já dělám hovno. Když jsem se ohradila, že jak hovno. že se snad starám o domácnost a o malou. že to je přece taky práce. A on, že uvařeno a pomyto jám za tři hodiny max. a co dělám celý den....? že mu mám říct co jsem za posledních x (vždy doplnil časové obddobí - měsíc, tři měsíce, rok, dva roky) udělala? kromě toho, že vařím (lecky jak on říká, i to co on nemá rád - občas rybu, dvakrát za celou dobu hrachovou kaši - protože jsem na to chtěla zvyknout malou kvůli školce, jinak vařím opravdu dobře, ale on radši vzpomene to co jsem uvařila, a mu nechutnalo), a že tamhle jsou pavučiny. a že tamhle je prach. takže se doma asi nepředřu. A co na to říct že? já vím, že se nepředřu. to vím. Ale prostě že tam není žádná úcta, že si mě neváží jako člověka....
Když jsem se ho zeptala, po jedné takové hádce, co mi řekl, že jsem kokotbaba (protože jsem mu v obchodě řekla, že přece nemusíme mít sedačku s vysokým sedem, "přece vaši taky mají sedačku, co má nízký sed, tak proč tak bazíruješ na vysokém sedu?" úpně v klidu, nic ve zlém - a on mi řekl, že jsem kokotbaba, a že se se mnou nebude vůbec bavit), tak jsem se ho pak ptala doma, jestli si mě vůbec váží, tak mi řekl, že za co si mě má vážit. Baby, která s ním nespí, a žádné podobné věci.

no jak o červené pančošce.

holky, jak mi tohle dycky pomůže, šíleně moc, když se takhle z toho vypíšu, hned mám zase pocit, že jsem udělala dobře protože když tohle nepíšu, tak se v tom plácám, že jsem asi udělala chybu.

Jenže já nějak s ním prostě nemohla spát , jsme spolu 10let. Byl můj první. a poslední. nikdy jsem s ním neměla O. I když se opravdu snažil. To nemůžu říct že ne. Jenže po těch letech, kdy vidíte jen jeho že si to užívá, a vy jen ležíte, a pak už si říkáte, no jo, a co já z toho budu mít? pak už jsem to nějak začla nesnášet nebo co

je mi to hrozně líto fakt líto

ale přece se ke mě takhle nemůže chovat. jak hovado.
no jo, jenže já jako jeho žena s ním mám spát, já vím , a kdybych se překonala aspon jednou týdně, tak je u nás klid, a asi by takový vůbec na mě nebyl (to on říká, že je na mě takový, protože ho pořád odmítám jak prašivého psa), a byli bychom rodina.
jenže on se za mě nikdy nepostavil, nikdy nezastal. bydleli jsme u něj v baráku - s jeho matkou. jeho otec jezdil občas na návštěvu (nežijí spolu, ale nejsou rozvedení, já ho nesnáším, "manžel" nechápe, a dělá ze mě hysterku. i když já nijak neřvu, on je ten co řve, i před malou mi říkal "hyyyyysteeeeerkaaaa" a malá mi tak jednu dobu říkala taky, protože nevěděla co to znamenná