Re: Rozchod ano či ne?

Markule a Vando, nejste v tom samy. Ale ten můj sice nebyl až tak ukázkový. Ale taky už jsem pak němu měla takový "odpor", že prostě už jsem ani s ním nechtěla trávit žádný čas, nic. Protože jakákoli zmínka o tom, co bychom mohli dělat - jakože makat u baráku, nějaké plány - dycky hádka. Jeho krédo je totiž nic neřešit hlavně. Jen si tak vykládat o pi....nách. pardon. Já na mateřské. Dceři jsou 4roky. On pořád v práci. a když přijel domů, a já něco po něm ctěla - z 99% to, aby na chvíli byl s malou, abych si chvliku odpočla, tak prostě ne, on sedí u hry u pc, a hotovo. Ale on byl na mě hooodně hrubý - slovně. ale opravdu hodně. Pořád vyhazování "padej", "vypadni", "už ses vykecala, padej do kuchyně", apod. A tohle malá slýchala pořád. Prakticky denně, teda když jsem mu řekla, že třeba o víkendu, že jestli by za náma nechtěl jít na zahradu, nebo když už jsem třeba vařila, a on celé dopooledne u pc, tak jsem mu třeba řekla, jestli by ji nevzal na zahradu na půl hodky, tak "naser si, neotravuj". A já to OPRAVDU říkala hezky, v klidu. I jsem ho poprosila. Ale pokud jsem s ním jednala takhle , tak to bylo, že s ním jednám jak s debilem. A pokud jsem to řekla trošku důrazněji teda, tak zase že buzeruju... tak babo raď.
Ale taky jsem pak už neměla chuť se s ním bavit o čemkoviv. on není tak špatný otec, jak by se mohlo na první pohled zdát. Pokud jsme někam jeli na výlet, na bazén, nebo tak někam, tak se malé věnuje přímo ukázkově, opravdu. Ale on má krédo, že on je ten co chodí do práce. takže pokud přijde domů, tak odpočívá, a nedělá NIC. Jeho náplní práce doma je hrát svoji hru. A já sedím doma na prdeli, takže asi mám držet hubu a krok - takhle to totiž bylo u nich doma. Včetně závislosti jeho otce na pc.

I přesto ho mám pořád ráda, ale tak nějak jinak, jako že je to závislost. Nedokážu se s ním líbat, což on mi vyčítal pořád, že on se chce mazlit, líbat, denodenně narážky na sex, jak jsem nemožná, neschopná, že zas není sex. Opravdu nebylo dne, kdy by mi to nepředhodil. A já si tak nějak k tomu vypěstovala úplný odpor. Když si přijde pro malou - jednou za týden. Jinak pořád "musí" být v práci. Tak mě přepadne taková nostalgie a sentiment ach jo, že škoda, že nejsme jako rodina spolu. Oni jedou na výlet, oni jedou pryč, a takhle jsme mohli být tam všichni tři. Mohli jsme být spolu.
Jenže malá mi pořád říkavala, že tatka po mě pořád řve, že je ošklivý. Že ona si vezm svojeho kamaráda Honzíka, ale ten bude stejně sedět pořád u počítače, takže jí pomáhat nebude s miminkem. No děs.

Asi jsem se opět potřebovala vykecat.
Omlouvám se jsem sama, malá je u tatky. pardon