Re: Rozchod ano či ne?

Já s tebou do určité míry souhlasím. Taky bych nebyla za každou cenu v manželství, kde mě bude někdo mlátit, bude tam alkohol, drogy, chlap nebude makat a podobně. Jenomže to sou takový extrémy, sice bohužel dost rozšířený, ale je to extrémní chování.
Jenomže já čím dál víc narážím na to, že lidi se rozvádějí, protože se berou z velké lásky, blekotají nesmysly jakože si budou věrní až do smrti, ženská si maluje jak ji bude chlap na rukách nosit a jak budou věčně zamilovaní, a pak bum prásk, ženská sbírá všude po bytě smradlavý ponožky, chlap věčně není doma, protože vydělává na rodinu, celej víkend prospí, natož nějaká romantika, ženská utahaná, vynervovaná z děcek, chlap když přijde z práce ani se nezeptá jak se měla, protože kdo by chtěl poslouchat story o vytírání podlahy, že. Ženská se vyděsí, co se to s jejich vztahem stalo, vždyť on si mě neváží, už mě nemiluje, ani spolu nemluvíme, tak já se rozvedu.
Tohle vidím kolem sebe. Mně ty lidi vážně přijdou jako malý děcka. Každýmu je přece jasný, že po deseti letech nemůžu čekat, že mi partner bude nosit květiny (čest výjimkám) a že spolu prokecáme noci. Patrně budem doma lítat v teplákách, ale nemůžu se ofrňovat, že můj manžel už pro mě není atraktivní, když já taky vypadám, jak kdybych vylítla z kurníku. Pokud spolu budem debatovat, tak pravděpodobně jenom nad tím, co bude k obědu. Je možný že časem i ten sex bude stát za starou bačkoru. Na dovolenou pojedeme každý jinam, abysme si od sebe odpočali. No a co. Je možný, že kdybysme neměli dcerku, ani bysme spolu nebyli. Jenomže tady je, a já mám za ni zodpovědnost a srdce by mi urvalo, kdybych jí vzala tátu jenom proto, že už tátu nemiluju. To není důvod. Pokud se k nám chová slušně, zajistí nás a pro dceru je dobrý otec, tak moje city a pocity musí jít do určité míry stranou.