Re: Rozchod ano či ne?

Fisperando,

já s tebou do značné míry souhlasím, ale přesto, tak, jak to líčíš, je to depresivní vyhlídka.

Myslím, že by se lidi měli snažit, hodně snažit, aby si manželství udrželo nezbytnou míru intimity, sdílení a přátelství; je třeba, aby zůstalo do jisté míry důvěrným vztahem, jinak po odchodu dětí zákonitě klekne... nebo uvázneš ve vztahu-nevztahu a někdy v padesáti bude tvůj manžel jen otravný spolubydlící, kterému pereš ponožky a on na oplátku přispívá o něco nadpolovičním dílem na nájemné... Jsem pragmatik, ale tohle bych fakt nechtěla.

Podle mě je třeba počítat s tím, že vztahy poněkud vychladnou a různé životní starosti dopadnou plnou silou, ztráta zamilovanosti je přirozená, ale tu zamilovanostje třeba přetavit v něco jako "milostné přátelství". Nemusí to být dokonalé, ale muž, který je vynikající otec, ale vůči mně není ani milencem (sex), ani přítelem (důvěrnost), ani kolegou (spolupráce), který je vůči mně jen spolubydlícím, to dobré není.

Tím nechci napadat tvrzení, že dneska lidi manželství vzdávají zbytečně často.