Re: souhlas s Fisperandou

Vando a Markule, před chvílí jsem psala taaaak dlouhý příspěvek. Jak vás dvě chápu hrozně moc. On radši než aby byl s náma dvěma venku (protože jsem tam byla já), tak radši ani nevylez z baráku. Já asi to samé. Jen jsem ho viděla, tak se mi zvedal žaludek.
Jak mnohé píšou, že vyjet si na romantický víkend. apod.
Jen při představě, že s ním mám být sama, se mi zvedal žaludek, že opět po mě bude chtít jen to jediné. Bez toho, že bychom si povídali o našich problémech, o tom, co nás (mě) trápí. Protože to co já řeším, vždy pro něj jsou jen PI....iny, a koko...y. a ty moje blbé kecy on poslouchat nebude.
já bych potřebovala se vyplakat, povídat, cítit vzájemnou blízkost, mluvit o svých pocitech (jako pravá rybka ), ale on jen když jsem přišla třeba po uspání dcery za ním do obýváku (on u pc , jen z toho pohledu se mi chtělo blít), tak hned "ženo, co kdybys šla zkušebně na koníčka?" nebo "tak co jdeš mě pomilovat?", tak jsem se zase otočila a šla pryč. A při představě, že jsem s ním sama , když je tam ten "nepřekonatelný odpor" - tak jako u Markule (ted nevím, jestli to jméno nekomoliím, když tak se omlouvám), tak to prostě asi nejde. A taky jsem zažívala ten pocit, že co když se probudím za pět let, a dcera už ani nebude chtít se mnou odejít. A aby vyrůstala v tomhle prostředí hádek, a nadávek (z jeho strany vůči mě, on si nebral vůbec žádné servítky)....
On je prý ted dokonce spokojený, jak on říká.

Ale mi je někdy hrozně moc smutno, ani nevím, po čem. Asi po tom pocitu že jsme rodina. že on nevidí malou jak řekla tohle (nějakou blbost), nebo udělala tamto (ikdyž tehdy stejně taky asi moc ne - jezdil denně až večer. a když jsem mu vyčetla, když jsme třeba byly nemocné - obě nebo jen já, že proč nepřijel aspon trošku dřív, že je mi zle, že bych potřebovaa pomoct s malou - hlídání, tak že než aby poslouchal moje blbé kecy, tak že je radši v práci)
ted třeba jsem to nechala na něm, jestli třeba malé zavolá v týdnu (jen tak, jak se má, a tak, povykládat, nebo na skypu), protože obvykle - vždy volám já - chci s ním povykládat, co malá - ve školce, co se stalo atak. malá ani nechce, smutno jí prý není vůbec - říká ona. volat mu taky nechce . Tak jsem to nechala tak, až zavolá on, no za celý týden nezavolal ani jednou