Re: Panický strach z usínání o samotě

Naprosto tomu rozumím. Mi máme dvě malé děti a obě usínají naprosto pohodově i tak je to večer pro rodinu zátěž. To co máš ty si těžko dovedu představit. Obecně funguje vytvořit jistoty, nám ale měli jsme problémy nesrovnatelně menší se osvědčuje vysvětlování a dodržování dohodnutého. Tj. "Teď se vykoupeme a pak si přečteme pohádku. Kterou chceš?" "O Červené Karkulce." "Dobře, tak po Červené Karkulce už budeš spát. Slibuješ?" "Slibuju." Znamená to neustupovat z dohodnutého, ale taky předtím navázat sliby na nějakou metu. "Velké holky dodržují sliby." A podobně. Provázat tím den. Kdybych byl v tvé situaci, pokusil bych se nejdřív změnit k obrazu svému rituál odpoledne a na základě té změny rituál večerní. Během dne bych o tom občas s malou promluvil. Nenásilně jakoby náhodou. Při pohádce v TV, při cestě kolem školky. Ono jim to trpaslíkům trvá, ale vevnitř to řeší a někdy si to i samy vyřeší. Snažil bych se minimalizovat odchody s pláčem. Problém evidentně je při první změně spánku. Spánek má několik fází a cca po 3/4 hodiny se mění, určitě by pomohlo aby v tu chvíli zůstala spokojená. Jak toho dosáhnout. Být u ní když se probouzí, nebo zajistit aby se zcela neprobudila. Nechat ji zapnutou polohlasně pohádku na CD. Nechat ji něco co ji když tak potěší a zaměstná. Dudlík, lahvička s pytím, cokoliv. Zvětšit její spací jistotu pomocí nějakého zástupného "ochránce" Plyšák pro danou funkci vybranej. Kamínek od mámy v ruce. Upravit teplotu v místnosti. Není přetopená, je v ní dost kyslíku. Samozřejmě nic z toho nemusí fungovat.