Re: Panický strach z usínání o samotě

Já teda taky mrkám na drát, že to zakladatelka tak schytala. Já se teda považuju za osobu dost obětavou, ale naprosto chápu, že uspávat dvakrát za večer tři čtvrtě hodiny není nic moc. Holčičce to určitě taky nesvědčí, že se takhle budí.

Já jsem se nevyspala 13 měsíců (tolik je synovi), spí hrozně neklidně, pořád se budí, v noci ponocuje. V devíti měsících jsem mu utnula kojení, protože se budil čím dál častějc. A FAKT jsem neměla žádný výčitky, brala jsem to tak, že i on se potřebuje vyspat a že moje "obětavost" kojit ho x-krát za noc k ničemu nepřispěje, jen bude ráno unavenej. Tak jo, pochopil to více méně za jednu noc, že už se nekojí. Budí se ale bohužel furt :-(, akorát teda nechce pít. Jsem jako chodící mrtvola a strašně ráda poslouchám chytré řeči matek, které se strašně diví, že mě obtěžuje v noci kojit, když to ty děti tak pěkně uklidní (u nás procedura na půl hodiny - rozvinout pevné zavinutí, nakojit VSEDĚ, protože vleže by mi utrh bradavku, jak se šponoval, dát vykakat, přebalit, pevně zavinout, uložit, uspat a pak sama usnout, což vzalo někdy další hodinku, a to už se zas budil), dyť ony v noci kojej, ani o tom nevěděj

Na druhou stranu, před měsícem začal usínat večer sám. Je to príma, pomazlit se, zazpívat mu a jít si po svým, resp. věnovat se partnerovi. Zakladatelce bych to taky přála, na druhou stranu, jestli mrně ječí panicky, tak bych to fakt teď nelámala. Poradit neumím, tak chci jen podpořit, opravdu tomu rozumím a nevidím na tom nic sobeckýho. Dobrej spánek potřebuje i to mrně, a kromě toho potřebuje vyspanou a odpočatou mámu