Re: Panický strach z usínání o samotě

Noleno, taky tě naprosto chápu, že chceš mít večer po celodenním kolotoči "klid". I dítě potřebuje spokojenou odpočatou maminku, i ty potřebuješ mít čas pro sebe a pro svého partnera a nejsi o to horší matka, že tě uspávání "nebaví" a vysiluje. A fakt nechápu, kde se bere tolik kritiky...
Já mám to štěstí, že obě děti usínají sami zhruba od 2 měsíců. Pouze jednou, když byl dceři rok a půl, byli jsme na týden u manželovy rodiny v cizině a nemohla tam usnout sama. Každý den jsem u ní strávila hodinu až dvě uspáváním, bylo to nesmírně vyčerpávající. PO návratu domů to pokračovalo. Manžel řekl, že u ní musíme ležet, dokud neusne. Byla jsem tam půl hodiny já, poté jsem se potichoučku potmě téměř po zemi vyplížila ke dveřím a jak jsem za ně vzala, už zase pláč. Pak mě vystřídal manžel na další půl hodiny a to samé. Navíc se měl manžel brzy vracet zpátky na loď, kde tenkrát pracoval a já bych to měla půl roku jenom sama...Na to jsem fakt neměla, takže jsem zkusila metodu "položit, pohladit, vzdálit se...řev...vrátit se, položit do postýlky, pohladit a opět se vzdálit". Za 3 dny opět usínala sama bez problémů jako dřív.
Asi mám to štěstí, že u nás to fungovalo dost rychle. Na nějaké velké srdceryvné pláče bych taky neměla.