Re: Kam až jsme schopné lži zbaštit i s navijákem?

Je mi skoro 35 a jsem stále blbá, naivní a vlastně i srab.

Poprvé jsem přemýšlela den před svatbou - nakonec jsem se vdala "Co by řekli lidi"
Po 2 letech manželství jsem skončila se žaludeční neurozou a myšlenkami na ublížení si - zůstala jsem, doufala jsem ... "přeci se nemůžu rozvést, co by řekli lidi"
Po 4 letech začal pít - sebrala jsem sílu, sbalila věci, nachystala papíry, spočítala finance, rozhodnutá že odejdu. Klečel přede mnou, plakal, sliboval -- uvěřila jsem.
Situace se lepšila. Ne na 100% ale zpětně můžu říct, že jsem asi byla v tomhle období šťastná, taky i proto, že se narodil syn
Po 10 letech jsem přišla na to že má milenku. a neudělala jsem vůbec nic... vlastně jsem ani neslyšela promiň.
Vloni ve vzteku na mně zlomil synovi ruku. Dva dny jsem brečela, že jsem tohle dopustila. Že jsem nebyla schopna ubránit ani svoje dítě. A stejně jsem ho u doktora kryla a neřekla pravdu,jak se to stalo. A okolí "On určitě nechtěl. To přeci nebylo schválně. To se stane"

A po 13 letech manželství jsem zkončila v náručí jiného muže.

Finančně bych sebe a dítě zajistila docela bez problémů. Přesto zůstávám. Říkám si že kvůli dítěti /vím nesmysl/. Vnitřně si strašně moc přeju, aby mne uhodil - pak bych mohla odejít, to by mi už možná okolí věřilo...a tak nějak vím, že ani pak bych to asi nedokázala.

*************************

Terri, tohle ti asi moc situaci neobjasnilo, viď