Re: Kam až jsme schopné lži zbaštit i s navijákem?

Ajo, jenže tyhle všechny faktory zas tak moc žen k dispozici nemá...tj. bytovou nezávislost, finanční, sebevědomí...ano, v tom případě si skutečně člověk nemusí nechat nic líbit a nic nalhávat.

Jinak mě pobavilo, co tady psala Tinus o tom manželovi, co všechno žere...i pomlouvačnou ženu a vždycky se za ní postaví. To jsem si taky všimla, některé takové ženy existují - cokoliv mužovi naservívují, to on spolkne i s navijákem.
Já znala jednu, co měla těžký nechucus pracus, ale dokázala to tak skvěle kamuflovat, resp. vymyslela důvody, proč pracovat nemůže, dokonce nějakou dobu kamuflovala ze začátku i že hledá práci, ale není nic vyhovujícího /to bylo ještě dávno před krizí a je vyučená, tudíž žádná VS, co těžko shání něco adekvátního/.
Prostě někdy si říkám s kapkou závisti - to bych taky chtěla umět. Ne, že bych obdivovala z principu vodění za nos...ale teda kdo to umí, naservíruje šikovně partnerovi sebevětší blud.

Jen nechápu, jak se to dělá...možná se sejdou dva kompatibilní jedinci, co jim to takhle spolu jde dohromady, ale u jiného by dotyčná/dotyčný tvrdě narazili.


A co psala Monty a Ananta mnoha opisným způsoby - tak to mi přijde, že už je hodně vysoký level, něco, čemu se říká souznění duší...a to teda jak sleduju vztahy kolem sebe fakt nevím, jestli se dá vůbec s chlapem docílit. Takový to porozumění beze slov, naladění na jednu vlnu...ale současně i naprostý přijetí druhého, nepřetváření ho...a taky to, že si partneři můžou cokoliv říct.
Nevím, mě přijde, že porozumění takového druhu snad existuje spíš pokud jo, tak v nějakém lesbickém vztahu.
Ze by "sameček" dokázal pochopit jemná zákoutí duše "samičky"?
Přijde mi, že to tak prostě nechodí, každé pohlaví má i jiný úhel pohledu, způsob řešení konfliktů.