Re: Kam až jsme schopné lži zbaštit i s navijákem?

Makovko, důvěřuješ, ale prověřuješ? Takže vlastně nedůvěřuješ...
Já své ženě důvěřuju naprosto, slepě a bez výhrad (jako jedinému člověku nebo možná jednomu z velmi malého množství). Od ní očekávám totéž. Kdyby to bylo jinak, zanmenalo by to pro mě (myslím, že pro nás oba) vlastně konec.

Možná, že si s takovýmhle přístupem nabiju hubu. Dobrá, to se může snadno stát. Ale radši takhle, než abych si a své rodině už preventivně kazil život nedůvěrou k partnerovi.

A ještě něco: ve chvíli, kdy bych se cítil jakokkoli prověřován, vlastně by to pro mě znamenalo pád jedné důležité zábrany: "prověřuje mě, takže už mi nevěří, tak tedy ok, ať má důvod, stejně je po všem". Myslím, že stejně uvažuje hodně chlapů, takže si nejsem jist, že prověřování je ta nejlepší strategie. V nejlepším případě je k ničemu, v horším trvale poškozuje vztah...