Re: Prověřování?

Ondro:
"Důvěřuju, protože znám" je imho taky blbost. Když znám, tak jsem si jistý."

Jistotu nikdy nemáš . V životě je jediná jistota a to je smrt. A nikdy nikoho 100% neznáš- do hlavy mu nevidíš- a sám sebe člověk zvládá leckdy taky oblbovat. Ve vztahu k lidem, jejich jednání a chování- není žádná jistota- nikdy- ani sám u sebe- je jen vysoká, nebo velmi vysoká pravděpodobnost. Dokud jsi něco neprožil, nemůžeš si být jistý svou reakcí a i když jsi prožil- příště může být situace v něčem trochu jiná, ty s jinými zkušenostmi...nikdy nevíš.
Nikdy neříkej nikdy


"Důvěra je pro mě PŘEDPOKLAD vztahu, ne jeho důledek nebo něco, co se přidá časem."

A kde tu důvěru na začátku vztahu bereš? Protože ta dotyčná má hluboké černé oči? ))
Intuice? Nebo protože CHCEŠ věřit- takže sebeklam?
Tím nechci říct že apriori všem lidem je potřeba ze začátku nedůvěřovat. Ale na druhou stranu mít absolutní důvěru ke všem, které v životě potkám, předtím než je poznám