Re: Závislost na jídle

Velrybo, tvoje příspěvky se zájmem a sympatiemi sleduju. Musím říct, že ti do určitý míry i rozumím. Před půl rokem mě dokonce jeden tvůj příspěvek docela nakopnul k hubnutí a povedlo se mi něco shodit. Teď jsem docela spokojená. Taky jsem hodně zajídala stres, jídlo bylo pro mě takovým relaxem- stejně jako pro jinýho alkohol nebo cigáro. Teď si ráda dám jeden bonbon, ale nesežeru celej pytlík jako předtím. Mám za sebou regulerní žrací odvykačku (a zrovna včera jsem porušila)

Já vím, že píšeš, ať ti neradíme psychologa či terapeuta. Ale to pravý nakopnutí je- abys tam konečně zašla. Nepřemýšlej o dietách, začni měnit sebe. Tyhle diskuse ti budou k ničemu, je úplně nanic jestli ti někdo napíše, že prožívá to samý. Ty potřebuješ udělat ten první krok a říct si já už se takhle nemůžu ohrožovat na životě. A je to běh na dlouhou trať, počítej s měsíci terapie. Jestli jsi to už udělala, tak se ti omlouvám, ale jinudy prostě cesta nevede, pro tebe zázračná dieta neexistuje, vzhledem k tomu, že jde o excesivní přejídání se.

Přeju ti hodně štěstí a hodně sil.

informuj se například na www.stob.cz