Re: Závislost na jídle

Velrybko

a kolikrát jsi byla v životě u psychologa nebo u psychiatra ?



Jinak nemám moc čas to teď číst, ale základ je jíst. Jíst od rána do večera malý dávky. Ten vlčí hlad to není somatická záležitost- i když si to hodně lidí myslí. To je v podstatě takový nutkání- obsese. Tohle může vyřešit psycholog, ale skoro už si podle tvého popisu začínám myslet, že spíš psychiatr.

Ono všechno má víc rovin- to co teď napíšu ti možná sedne, možná ne- neznám tě, takže je to hypotéza.
Je strašně snadný si říkat nemůžu dělat to a to protože jsem tlustá, nikdo mě nechce, jsem nemocná. Je to stejný jako se někteří lidé vymlouvají na nemoc. TAkhle funguje psychosomatika. Tímhle stylem je třeba o tom přemýšlet- k čemu mi ta obezita v životě je prospěšná ? Že každý neúspěch s ní můžu omlouvat.
Čtu tě opravdu pokaždý a vychází mi z toho výmluvy výmluvy výmluvy. Projdi si svoje příspěvky a zaškrtni si kolikrát jsi napsala ale. Zdá se, že pro tebe neexistuje pomoc- protože všechno víš ALE tohle a tohle nejde, tohle a tohle nefunguje. Já samozřejmě chápu, že v tuhle chvíli to sama nezvládneš, ALE ZVEDNI TEN ZATRACENEJ TELEFON A ZAVOLEJ DO PSYCHOTERAPEUTICKÝ NEBO PSYCHIATRICKÝ AMBULANCE. jESTLI NEVÍŠ KAM, MILERÁDA TI POSKYTNU NĚJAKÝ KONTAKTY.

Jsi mi moc sympatická a proto tě nebudu virtuálně hladit a posílat ti kytičky atd. Bylo by to totiž stejný jako podat alkoholikovi flašku.