Něco podobného zažívám...

...s naším nejmladším synem nyní. Je ve čtvrté tříde, změnila se jim paní učitelky - třídní i angličtinářka, téměř denně poznámka aspoň od jedné v ŽK, už se fakt bojím ji otevírat. Z angličtiny pětky - to snad není možné ani kdyby měl IG 75, přece aspoň ze školy by měl něco pochytit..a doma sice není skvělý, ale slovíčka umí. Kluk do té doby bezproblémový každý den něco řeší...a mám pocit, že už rezignoval, přestal se úplně snažit, takže navíc zapomenuté úkoly, pomůcky, začalo mu to být jakoby naoko jedno, ale já vidím, jak je vystresovaný a trápí se.
Je to jak začarovaný kruh....prostě si s oběma novýma učitelkama nesedl....obě ho mají za nejhoršího ve třídě. Byl to naprostý zlom...a nedokážu proti to mu vůbec nic. Osobně se divím, že kluk do školy chodí, s nadsázkou, protože já mít takové šéfy, udělala bych vše pro to, abych nemusela.
Jako jediné řešení vidím změnu školy, kluk si udělal takovou reputaci, že na téhle naší malé si už těžko najde lepší....i kdyby byl sebesnaživější.
Moc mě to mrzí. Děti mám 4, už jednou se tohle stalo se starším synem - a opat zlom při změně p. učitelky. Tahle naše je se strojeným falešným stálým úsměvem, mluví pouze spisovně....doma má postižené dítko. Možná i tohle je příčina toho, že nezkousne problémovější žáky - i když si nemyslím, že by náš syn byl hodně problémový, je prostě trochu flegmatik a zapomíná, to ano. P. učitelku v tomhle chápu, ale přece jen, k synovi od ní cítím téměř nenávist. Vím, že je to silné slovo, ale fakt - je to tam....