Re: Naše paní učitelka

Hany,

ale Binturong píše o sobě, o tom, jak to má nastaveno ve vztahu k sobě. To, že by nezvládnutí situace brala jako své selhání, přeci ještě neznamená, že by pohrdala někým, kdo situaci nezvládl a nebo dokonce, že by odmítla jeho žádost o radu nebo o pomoc?
Jsou mezi námi i tací, kteří jsou perfekcionisti, zejména ve vztahu ke své osobě, mají určité představy, které se snaží naplňovat a pokud se jim to nedaří, tak se holt sami před sebou stydí.
Tento pocit velmi dobře znám i jako matka.

Binturong tu nepíše nic o dokonalosti, ale jak psala, je z učitelské rodiny a to je kapitola sama pro sebe, určité věci se tam dědí, něco se člověk učí přirozeně, protože to kolem něj prostě je. A já to považuju za velmi dobré, protože na pedagogické fakultě tě to nikdo nenaučí a jestliže to nemáš v sobě, můžeš mít ideály jako chceš a stejně nemusíš uspět.

Proběhla tu nedávno debata o tom, jak by se mělo řemeslo dědit v rámci rodiny, jak se člověk učí už jen tím, že v tom prostředí vyrůstá. A je také pravděpodobné, že dědí určité geny potřebné k vykonávání toho řemesla. Proč by totéž nemohlo platit o učitelích?

Já vím, proč tato debata vznikla, znám včerejší diskuzi a bez ní tato není úplná. Ono všechno vypadá jinak, když zná člověk pozadí, než když koukne jen na to, co je v tuto chvíli nejvíc vidět. I tento přístup něco říká o tom, jak je kdo zvyklý různé situace řešit.