Výchova nevlastní dcery

Dobrý den,

potřeboval bych radu a trochu poradit v jedné věci. Jsme s přítelkyní asi půl roku a měsíc spolu v jedné domácnosti s její pětiletou dcerou. Mám je obě strašně rád a udělal bych pro ně cokoliv, ale jsou věci, které mě malinko vadí a neumím se s nimi vyrovnat. Vzhledem k tomu, že je to můj první vztah, kde je i dítě, tak se přiznám, že ve výchově tápu a nevím, jak se mám k některým jevům postavit.
A) Dítě je živé, neustále se dožaduje pozornosti a nenechá nás s přítelkyní si ani popovídat. Například se dívám na televizi a vyleze si na mě do křesla a začne se dožadovat pozornosti a je v tomto neodbytná.
B) Její dožadování se pozornosti má vetšinou za výsledek "hysterické" ječení a brečení, které někdy trvá i půl hodiny. Přítelkyně vždy "vyměkne" a začne ji utišovat a dítě tak nakonec dostane to co vyžadovalo. Tohle je hodně zásadní - malá toho zneužívá a v drtivé většině ten její brek je nucený a je vidět, že to hraje.
C) Další je její "oplácení tělesných trestů". Dostane na zadek a to samé udělá i mě a ještě se celá ubrečená tomu směje. Nerespektuje domácí autority.
D) Uspávání, který někdy trvá i hodinu a půl - je to opravdu moc, chtít po pětiletém dítěti aby šlo spát samo a usnulo samo od sebe? Je fakt, že v bývalém bydlišti (ještě s jejím biologickým otcem) spala malá s přítelkyní v jedné posteli, proto ani moc nechce spát ve vlastní posteli a "cpe" se k nám (její postýlka i naše postel jsou vedle sebe v ložnici)
Nemyslím si, že je malá nějak rozmazlená, ale mám ten pocit, že to někdy překračuje určitou mez. Nechci, aby náš vztah tím trpěl (ať už rozdílnými názory na výchovu, tak nedostatkem času na toho druhého). Bohužel je přítelkyně v názoru na svou výchovu tvrdohlavá a špatně snáší jakoukoliv výtku z mé strany.

Děkuji za jakýkoliv názor. Uvítám i tip na nějakou "odbornou" literaturu.

Mario