Re: Výchova nevlastní dcery

No taky ne vzdycky. Na me Mario pusobi jako ferovej spravnej chlap, v podstate ma skoro ten samy "problem" jako jsme meli my, kdyz jsem si nasla partnera. On, jakozto bezdetny a s detmi do te doby v jedne domacnosti nezijici a s pocitem, ze deti jsou "otravny hmyz" (mysleno v pozitivnim smyslu-pro rejpaly), se taky musel trosku prizpusobit. Treba hrozne lehce spis a vasdilo mu, ze deti, kdyz se rano vzbudi, utikaji za nami a dupaji. Pry je to jak kdyz pada tuna brambor ze schodu, ne jako kdyz cupitaji dve male holcicky.
Ale vcelku v pohode se tyhle situace zvladly, parkrat je napomenul, ja jsem poprosila deti, aby byli ohleduplnejsi, a ony se v pohode naucily behat potisejc
s jidlem, posteli, mazlenim, to same... musela jsem mu toho spoustu vysvetlit, navic tak, aby to pochopil a nebral jako buzeraci z me strany.
Je to dost tezky, protoze samozrejme branim svoje deti, ale zaroven respektuju to, ze on na to nahlizi "vic nezaujate", prece jen, je bez zkusenosti, a s jeho pripominkami jsem nesouhlasila hned slepe a zamilovane, ale rozhodne jsem nad nimi premyslela a obcas se mu musim omluvit, kdyz ma pravdu.
Je to tezky s nama matkama s detma. Trpelivost, ja taky vetsinou vymeknu