Re: Výchova nevlastní dcery

Jistě tu bude co odpověď, to názor. Můj názor na jednotlivé problémky:

1) Ze je pětileté dítě živé a nenechá vás si spolu povídat o vašich věcech, je normální. Mám to doma ve dvojnásobném provedení. V přítomnosti dětí jsme schopni si domluvit tak maximálně co má jít manžel nakoupit nebo v kolik hodin se druhý den odjíždí. Rozmluvy delší než minutu se musí ponechat na dobu, kdy jsou děti mimo.

Podle mne je adekvátní požadovat po 5 letém dítěti, aby neskákalo do řeči a nechalo druhého domluvit pokud jde o jednu, dvě věty. Ale očekávat, že vydrží být u vás třeba čtvrt hodiny zticha, není reálné. Musíte ji zkusit něčím zaměstnat, ale i tak to pak nebude nerušená debata, protože za vámi bude chodit a bude ukazovat, co namalovala, vymodelovala, jak panenku oblíkla apod. To je podle mne přiměřené věku 5 let a není to rozmazlenost.

2)Pokud jde o tv, to je podobné. Vedu děti k tomu, že když ony se dívají, neruším je, tak stejně se mají chovat ony, tj. nerušit mě. Ale nestačí říct, buď zticha, musím jím říct, čím se mají zabavit. zopakuji, že já je při při tv neruším, tak ať teď nechají mě se dívat a jdou si hrát s vláčkem, malovat mašinku, vozit panenku, nakrmit plyšáka atd., prostě navrhnout konrétní činnost. většinou to zabere, ale tak na 20 minut, což je akorát tak na zprávy. Na filmy se odpoledne dívat nemůžu, eliminovat 5 leté dítě na hodinu a půl prostě nejde.

3)Oplácení tělesných trestů- to znám taky. Holka to nedělala, kluk ano. Já je z toho důvodu vyloučila. Mně se osvědčilo při vzteku odeslat dítě pryč, ať se uklidní. Pokud jde o házení věcmi, tak ho pošlu, ať to sebere, že se s tím mlátit nesmí, že by to rozbil. Když odmítne, řeknu, že to seberu já a vyhodím do koše. To zabere, protože jsem to zezačátku opravdu udělala. Když už na tělesný trest dojde, protože mě fakt vytočí, jsem připravená na to, že to chce oplácet a jak se po mě napřáhne, tak ho za ruku chytím a držím tak dlouho dokud neslíbí, že mě nebouchne. Sice se i pak vzteká, ale už nepraští.

4) "Nerespektuje domácí autority" - to myslíš jenom ve vztahu k těm tělesným trestům nebo nějak šířeji? Bóže, jak já si malovala, jak budu tou matkou, které stačí pohled a děti konají.... Ale abych si nestěžovala, autoritu mám - rozhodně větší než tatínek. Jen to holt nefunguje na pohled.

5) Uspávání - tady by možná chtělo víc popsat, co děláte, v čem je problém. Když má postel vedle vaší, tak ať klidně usíná ve vaší a ty jí pak můžeš překulit do její, až usne. Že chce zase ráno k vám, je normální. Konec konců, ty taky radši spíš s přítelkyní než sám.

Je problém v tom, že tam nechce být sama, že nemůže usnout? Co jí dovolit, ať si prohlíží knížky nebo hraje s plyšáky.
My pořídili akvárko a to teď funguje spolehlivě - děti koukaj na rybičky, u toho se krásně zklidní a usnou.

6) Pokud si něčím nejsi jistý, doporučuju obrátit se na ženské, které mají děti a k nimž máš důvěru. Nemusíš brát všechno, co ti řeknou za směrodatné, ale pomůžou ti získat větší nadhled, pomůžou ti ujasnit, že některé věci, které ti připadají samozřejmé, třeba samozřejmé a neměnné nejsou.

7) Když dospěješ k tomu, že bys chtěl ve vztahu k holce něco změnit, nějaký výchovný postup, nejprve to prober s přítelkyní a to v klidu, tj. bez přítomnosti dcery. Buď diplomatický.

8) Hlavně si ale s přítelkyní na rovinu řekněte, jaká má být tvá role ve vztahu k holce. Když třeba něco udělá špatně, potřebuje napomenout, jestli to máš dělat i ty nebo jestli chce, aby to bylo čistě na ní.

9)Přeji hooooodně trpělivosti a tolerance. To je potřeba i s vlastními dětmi, natož s "cizími".