Re: Výchova nevlastní dcery

Je to teprve krátká doba a pro dítě nesmírně těžká situace. Tak bych se obrnila trpělivostí a snažila se dítě pochopit.
Syn má taky skoro pět, rozvedení nejsme a pozornost vyžaduje hodně a někdy je až otravný Snažím se, aby se zabavil i sám, mladší dcera to dokáže mnohem víc, někdy je to o povaze. Je to náročné, někdy máme s manželem klid jen když se kouká na pohádky, což ale nechci moc často. Nevím jaká byla holčička před rozchodem rodičů, jestli je to v povaze a nebo jen snaha vyrovnat se s tou situací a vybojovat si pozornost mámy nebo alespoň někoho. Vydržela bych to nějakou dobu, hodně se jí věnovala a postupně se snažila jí přimět k tomu, aby se zabavila sama.

Cos se týče dávání na zadek, udivuje mě, že ji trestáš ty, to by měla dělat máma a jen za opravdu těžké prohřešky, alespoň podle mě, já to teda nepoužívám na děti vůbec. Omezila bych plácání na minimum, pokud nejste schopní se bez toho obejít. A to oplácení, to je přece úplně přirozené, kdyby mi někdo dal na zadek, tak bych na něj měla pořádný vztek a největší chuť mu to vrátit. Děti nejsou až tak odlišné od dospělých a nejvíc se učí nápodou, dáváte jí na zadek, tak bije vás. Ne všechny děti to dělají, některé jsou uťáplější nebo ustrašenější, ale to holčička asi není.

A co se týče uspávání, taky bych to nechala nějakou dobu být až se s novou situací srovná trochu líp a postupně učila usínat samotnou. Syn měl období, kdy to trvalo podobně dlouho, ale od necelých asi 3,5 let usíná sám a rychle.