Re: Výchova nevlastní dcery

No některé názory... Žiju s otcem svého dítěte, tvoji situaci jsem nezažila. Ale máme také živé dítě a některé z popisovaných projevů znám. Naše dítě se též stále dožaduje pozornosti. Většinou mu ji věnujeme, učíme ho neskákat do řeči - řeknu,že se to nedělá, ať syn počká,až domluvím - ovšem zkrátím to na 2, max. 3 věty, bude mu 5, dlouho čekat nedovede. Někdy mu řekneme, ať si teď hraje chvíli sám třeba s autama, že teď chci/ potřebuju něco udělat a potom si něco zahrajeme.

Pobrekávání a kňourání nepodporuju,snaž se situaci nehrotit, spíš předcházet - třeba nějakým návrhem,viz výše. Náš syn má taky sklon kňourat, snažím se s ním mluvit, navrhovat, ptát se na jeho názor, dávat na výběr ze 2 možností přijatelných pro nás oba. Když vymýšlí něco třetího,řeknu jasně NE, vyber si z tohohle. Taky říkám, ať nekňourá, ať normálně řekne, co chce, že se vždycky nějak domluvíme.

Usínání - doporučila bych trpělivost. Náš syn, který byl chtěné dítě, odmala milované mnou i manželem, mající dostatek pozornosti, má přes veškerou lásku období trvající třeba 3 měsíce, kdy vylézá z postele co 10minut třeba 1,5 - 2 hodiny -na zabití.Když si přičteš,že chodí spát v 9 (dřív zkrátka neusne) - šílený. Utěšuju se, že do15to dělat nebude, občas mi nervy rupnou - tobě ovšem nesmí. Na druhou stranu máš v podobně vyhrocené situaci na rozdíl od matky tu výhodu,že to řešit nemusíš. Můžeš se zdekovat z bytu, jít do krámu pro housky nebo na malou zdravotní procházku a vrátit se do klidnější atmosféry.