Tak u nás máme a to už dost dlouho:
Fakultní školy včetně středního stupně.
Na spoustě škol začíná, na mnohých už běží:
Začlenění dětí se speciálními vzdělávacími potřebami do normálních škol.
Důraz na včasné odhalení případných potíží s učením, před tím, než se objeví problém.
Pedagogický tým zaměřený na speciální pedagogiku.
Individuální přístup k dětem s vadami učení, či dětem s jazykovou bariérou.
Důraz na navázání osobního a dlouhotrvajícího vztahu mezi pedagogem a dítětem.
Méně přímé výuky, více práce s osnovami a přípravy na výuku.
Referenční, nikoliv direktivní osnovy, umožnující velkou míru svobody učitele při výběru co a jak učit.
Není to moc, ale nedá se říct, že tu není nic. A situace se rok od roku mění, nemyslím si, že zrovna k horšímu, i když místy ano

.
Co našemu školství chybí fest:
Formativní hodnocení žáků, zahrnující jejich přístup ke studiu a chování.
Školní lékař, obědy a doprava do školy autobusy z vesnic zdarma do ukončení střední školy.
Vnímání učitelského povolání jako nezávislé, tvůrčí a prestižní profese.
Decentralizovaný systém zřizovatelů škol zcela přenesen na lokální magistráty.
Prestiž (ne odměna) učitelské profese srovnatelná s lékaři.
A v jedné ze severských zemí, nevím, jestli je to zrovna Finsko, možná spíš Švédsko, fungovalo a snad i nadále funguje, že učitel má snad po pěti letech povinnou roční placenou pauzu. Je to z důvodu, aby nezabředl do rutiny a stereotypů, aby mohl načerpat sílu a elán, je to čas na samostudium, stáže v zahraničí a prevence vyhoření.
To je jedna věc, která se mi hodně líbí.
A pak opět, tuším ze Švédska, minimálně na prvním stupni a nevím, jestli ve všech školách, rodičovská asistence učiteli. Rodiče se během roku střídají ve třídě (vychází to zhruba 1x za měsíc jedno dopoledne), fungují jako asistenti, pomocníci. Vztah mezi školou a rodinou je tak mnohem pevnější, otevřenější, intenzivnější, není třeba brečet ohledně nedostatku peněz a dalších důvodů, proč ve třídě nemůže být asistent a tedy proč nejde integrovat, navíc to dává mnohem víc možností, jak vést výuku, jak se dostat na výuku i mimo školu, lépe se řeší individuální problémy v rámci skupiny.....
U nás samozřejmě sci-fi vzhledem k tomu, jak tu fungují zaměstnání, je nastavená pracovní doba, jak jsou zažité zvyky a také, jak na nich lpíme, ale tam to funguje, počítá se s tím i v těch zaměstnáních, takže to nic nenarušuje...
Tak tohle se mi také hodně líbí....už jen to, že by každý rodič znal osobně spolužáky toho svého dítka, by zabránilo mnohé zlé krvi z pomluv, že tamten je takový a makový, protože jeho rodiče jsou tvarohoví, nebo že můj je chudinka a zlobí jen ti druzí atd.....