Přátelství - co bereme, co dáváme?

Navazuji na sérii diskusí o přátelství.

Anthea (i ostatné) mě přiměla k přemýšlení, že přátelství je třeba pravidelně "přikrmovat", a myslím si, že v tom má úplnou pravdu.

Trošku se lišíme v tom, že někdo za to "přikrmování" považuje pravidelné scházení se na kafi, někomu (jako třeba mně) ty kontakty stačí třeba ne tak pravidelné, ale něco by tam být mělo.

A já teď uvažuji jednak o tom, JAK bychom měli jednat, abychom byli pro druhé dobrými přáteli MY (protože z těch minulých diskusí jsem měla pocit, že se to spíš točí kolem toho, jací bychom chtěli, aby byli dobří přátelé PRO NÁS).

Zkrátka si myslím, že jestliže já za dobrého přítele považuji někoho, kdo pro mě mimo jiné neváhá něco udělat, tak bych já měla jít příkladem a do lidí takto "investovat" jako první (a pak se uvidí, co dál).

A na druhé straně jsem taky trochu zištná ;-)) a nejsem Matka Tereza, takže uvažuju i o tom, zda a jak je dobré tomu nastavit nějaké hranice, co dělat když začneme mít pocit, že to dávání a braní není v rovnováze, a jak z toho ven.

Uznávám, že je to trochu vágní ;-)) ale snad to někoho inspiruje, aby se přidal.