Re: Přátelství potřetí - co bereme, co dáváme?

Nevím, Kudlo - když CHCI (a současně můžu!) pomoct, tak pomáhám, a fakt nečekám na žádné "děkuju", to je vždycky projev ega, dělat něco s aspoň podvědomým očekáváním, "že mi někdo za to bude vděčný". To je lepší to vůbec nedělat, viz diskuse o (ne)hlídacích a pak tím vydíracích babičkách.

Na druhou stranu, když někdo pomůže/pomáhá mně, zpětná vazba (děkuju, moc mi to pomohlo - ale i třeba "nerozumím ti, jak to myslíš / v této podobě mi to nepomáhá" je určitě důležitá proto, aby se ten člověk nevyčerpával zbytečně, když by mi to bylo k ničemu (tam, kde píšu "mně", je míněno i opačně, když se snažím pomoct někomu já).

Když pomáháme, jak tu už mnohokrát zaznělo na různých diskusích, je především třeba pomáhat tak, jak aktuálně potřebuje a přeje si dotyčný, ne, jak já si myslím, že "by se mělo", "by to bylo pro jeho dobro", "to tehdy pomohlo mně", "bych chtěl aby to takhle někdo udělal pro mě" apod., a taky si dát pozor, když pomáhám "radou", aby to nebyl spíš pokus "ukázat oč já jsem lepší/chytřejší/napřed", to se do toho dost rádo projektuje, byť nechtěně, a člověk by si na to měl dát pozor