Re: Přátelství potřetí - co bereme, co dáváme?

Já si myslím, že zištně člověk dělá tak nějak všechno - minimálně pro pocit "je mi z toho dobře", který už je zištný. Což je v pořádku, protože tím se dostávám k druhé věci - ve vztahu, jakýmkoliv, by měly být síly vyrovnaný ve smyslu dávat a brát.
Pokud vyrovnaný nejsou, je to špatně, a z jednoho se tak stává parazit, ze druhýho vycucaný samaritán.
Síly se vyrovnávají tím, co požaduju. To, co požaduju, musím být ochotná dát. Když se stavím za kamarádkou o půlnoci, protože "mám dost", musím být připravená na to, že ji neodmítnu když se u mě v noci zjeví s problémem.
Já osobně to mám nastavený tak, že když mě lidi moc vysilujou a nedávají zpět, tak je odstřihnu, ať se to zdá jakkoliv sobecký. Nemůžu se rozdat pro nic za nic, na to prostě nemám sílu.