Re: Přátelství potřetí - co bereme, co dáváme?

"Já to mám tak napůl - někteří přátelé mi hodně pomohli a některým jsem hodně pomohla já, ale nebyli to titíž lidé - tedy nevyrovnaná bilance prakticky s každým."

Martino, stran té nevyrovnané bilance - tohle by mi třeba vůbec nevadilo (respektive asi by mi vadilo, že mně někdo pomohl výrazně víc než já jemu, ale to vnímám jako svůj problém v mé hlavě), tj. nevadilo by mi, kdybych pro toho člověka dělala víc než on pro mě, protože to fakt nevnímám jako "má dáti-dal" ve smyslu "pomáháme si tak přibližně nastejno" ale kdybych to třeba byla já, kdo momentálně pomáhá dlouhodoběji a více (jako třeba psala Breb, že jí pomáhali ti kamarádi po rozvodu) tak by mi vadilo, kdyby mi ten kamarád aspoň občas nedal zpětnou vazbu, že mu to teda FAKT HODNĚ pomáhá, a kdybych měla pocit, že moji třeba nadstandardní angažovanost bere jako samozřejmost, jako že se vlastně ani nic moc neděje.

Breb, jestli tu někde jsi, zajímalo by mě, jak to máš Ty z té opačné strany (tj. někoho, komu bylo dlouhodobě pomáháno), zda jsi nějak cítila potřebu těm kamarádům tu zpětnou vazbu poskytnout (i kdy jsi jim samozřemě nemohla recipročně vracet ani citově, ani časově, ani materiálně)?