Re: Přátelství potřetí - co bereme, co dáváme?

Br,

to si ale trochu protiřečí, ne?

Protože na jedné straně říkáš, že zpětnou vazbu dáváš a že je důležitá, aby ten druhý věděl, že se jeho snaha pomoci ubírá správným směrem, a na druhé straně říkáš, že Ty sama na ni nečekáš a že ten, pro koho je důležitá, vlastně jakoby "snižuje" svou zásluhu, protože to jakoby nedělá úplně nezištně, když si na tom vlastně posiluje ego.

Já se ale ptám - je ten projev ega nutně ŠPATNĚ?

Proč myslíš, že to nutně musí znamenat vydírání? Samozřejmě, že MŮŽE, ale to teď nemám na mysli.

Když mám být úplně upřímná, tak si myslím, že to "nečekám vděk a ani poděkování" jsou sice hezké ušlechtilé řeči, ale v praxi to většina z nás ve skutečnosti HODNĚ POTŘEBUJE a pokud se nám toho nedostane, jsme smutní, zklamaní a naštvaní.

Viz třeba ty hlídací babičky. Vydírání je jistě velmi nešťastná forma komunikace, na tom se shodneme, ale zase na druhou stranu, v situaci, kdy ta babička vodí třeba ty děti denně ze školy a obden na kroužky, což je pro ni nesporně zátěž (i když má svá vnoučata ráda a tak dále), a ta dcera to bere jako takovou samozřejmost, že za to ani nepoděkuje, tak té babičce to její "pomasírování ega" logicky chybí a začne se ho dožadovat, bohužel někdy třeba nešťastným způsobem.

Nebo jinými slovy - představ si, že někomu pomáháš, třeba dlouhodobě, fyzicky i finančně a jsi si vědoma toho, že účinně. Jak jsi říkala, že "na nic nečekáš", tak bude Ti opravdu úplně jedno, když Ti ten člověk za to ani nepoděkuje?

A podotýkám, že celou dobu hovořím POUZE o tom "morálním ocenění", o tom "díky, strašně mi to pomáhá", nikoli o tom, že by si "poskytovatel" vymiňoval vděčnost v podobě protislužby?