Re: Přátelství potřetí - co bereme, co dáváme?

Br,

já to vůbec nemyslela jako vracení nebo reciprocitu ve smyslu "co za to", princip pomáhání jako štafety je mi celkem jasný (tj. že z okruhu přátel nebo rodiny pomůžu tomu, kdo zrovna sám nemůže, a až já nebudu moct, pomůže zas někdo jiný mně, a nemusí to být stejný člověk, i když samozřejmě může, to pokud tím potřebným bude shodou okolností zrovna ten, co pomohl mně).

Tohle mě opravdu nepálí a ani jsem to tak nemyslela. Myslela jsem právě jen tu zpětnou vazbu, vyjádření ve stylu "tak tohle mi opravdu hodně pomohlo, ani si neumíš představit jak". Protože se mi v hlavě smíchalo, jak tu nedávno jedna přispěvatelka psala, že ač třeba je někomu, kdo pro ni něco udělal, v duchu hodně vděčná, tak to nedovede vyjádřit nahlas, a zauvažovala jsem o tom ve spojení s dlouhodobostí pomoci, o které jsi psala Ty(jako že jsi byla dlouhodobě down a kamarádi Tě z toho tahali).

Jak jsem už řekla, je mi úplně jasné, že člověk v takové situaci je sám rád, že je rád, a nikdo po něm žádné vracení materiální ani citově vyplakávací ani nechce, ale představila jsem si, že ten pomáhající, je-li ta pomoc třeba intenzivní a dlouhodobá, také potřebuje někde "dobít" baterky - nepotřeboval by od toho prvního žádné přemety a materiální vracení čehokoli, ale úplně by mu stačila ta zpětná vazba, o které jsem mluvila v předchozím odstavci. A pokud by ten člověk s tím měl problém (tj. třeba by to intenzivně cítil, ale nedokázal by to sdělit), tak by si ten pomáhající ty baterky prostě nedobil a bylo by to celé pro něho těžší.

Já si myslím, že i když ten pomáhající "za to" nic nechce a pomáhá, když může a chce, tak na tom, že se mu to úplně bez "odměny" v podobě té zpětné vazby dělá o něco hůře, snad není nic špatného?