Re: Pořád sama na všechno - z čeho brát sílu

"Nebýt sám a spolehnout se na někoho jinýho není žádný recept na štěstí. Protože nakonec i tomu druhýmu musíš "něco dát"

No, upřímně, mně ani tak nevadí být SAMA, míněno ale být teda SAMA a aby mi nikdo do ničeho nekecal a neprudil, když už nepomůže. A když jsem opravdu "sama" ve smyslu "štastně samostatná", tak už si to i užívám. Problém nastane, když do té izolované samoty zasáhnou vnější vlivy (seřve mě nadřízený, klient na poslední chvíli vypoví zakázku, do toho udělá ex nějakej hustej podraz a do toho totéž dcera, jejíž povaha, přes všechnu moji výchovu, prostě zůstala totálně po tátovi, a teď v pubertě to je teda maso). No a pak vyždímaná, seřvaná a podražená přijdu domů, a tam není nikdo, kdo by mi uvařil čaj a řekl "Kašli na to!" nabo naopak kdo by se mnou jásal, co se mi úžasného povedlo a jak jsem si v tak obtížné situaci obratně a statečně poradila. A že já žiju dost výživnej život.

Jasně, sama se chválím, sama se povzbuzuju...ale prostě kdo to zažil, ví, že v tom pořád zůstává kousek takové falešné příchutě.