Re: Pořád sama na všechno - z čeho brát sílu

Ahoj,neumím si představit střídavou péči kdy v mém případě jsem se bývalého bála, uměl být střídavě jízlivý, ironický, ponižující, kritický, a neuměl mluvit NORMÁLNĚ, říct třeba dej pryč tu tašku s nákupem nebo o ní někdo zakopne. Bylo to vždy Tu tašku jsi dala moc dobře, nebo Tu tašku tam nech ještě hodně dlouho, případně Tu tašku jsi nemohla odnést ještě pár kroků, musíš jí dávat lidem pod nohy....Jenže člověk když táhne něco těžkého, je rád když to v předsíni položí a minimálně by šlo říct Dej tu tašku kus dál nebo o ní někdo zakopne (pokud by jí sám nepoponesl nebo dokonce nevyložil). A kdyby mi dcera chodila od něho s těmi samými kecy, byla bych z toho zoufalá, ale víc než z toho že je hubatá na mne tak z toho co z ní roste, co se od otce učí, že mi z mojí celkem fajn holky dělá fakana kterej bude taky ironický, jízlivý, v podstatě bych se trápila nad tím, že jsem porodila a vychovala do určitého věku dítě a on mi ho ten zmetek takhle ovlivňuje.